Červenec 2010

Je tvoje jméno sexy

10. července 2010 v 13:41 BlbŮsTkY

Je tvoje jméno sexy


A=100 B=14 C=9 D=28 E=145 F=12 G=3 H=10 I=200 J=100 K=114 L=100 M=25 N=450 O=80 P=2 Q=12 R=400 S=113 T=405 U=11 V=10 W=10 X=3 Y=210 Z=23


háčky a čárky se ruší, počítejte je jako písmeno bez nich
  • 60 bodů- není sexy
  • 61-300 b.- je sexy
  • 301-599b.- super sexy!
  • víc jak 600- nejvíc sexy!


tak co vyslo vam to??pripada vam vase jmeno takove jake vam vyslo?

Ú Í UAA

10. července 2010 v 13:37 BlbŮsTkY
Je to blbina, ale je to sranda!!

>>click

Mějte u tOhO puštěný zvuk !!!!!!!!!!!!!!!!!!


L . O .V .E SmS

10. července 2010 v 13:33 BlbŮsTkY

Jsi žárlivka

10. července 2010 v 13:31 TEstY

Jsi žárlivka

zarlivostŽárlivost. Ne zrovna pozitivní vlastnost, kterou má však v sobě každý a bez ní by zkrátka každý vztah byl jako zima bez sněhu.Někdo jí má zdravou kapku, jiný vrchovatě plné vědro. Chceš zjistit, jak jsi na tom ty? Otevřeme ti oči! Návod: Jako vždy - odpovídej podle vlastního uvážení a za své odpovědi si sčítej bodíky uvedené v závorce.
1. Představ si tuto situaci - sedíš se svým milým v pizzerii a všimneš si, že až podezřele okatě pokukuje po servírce. Bude tě to štvát?
a) Všimnu si toho, krapet žárlivosti tam bude, ale vlastně uznám, že se mu ani nedivím. Být chlap, taky na ni civím. Je to přirozené! (5)
b) Znervózním a pokud se po ní dívat nepřestane, zeptám se ho, proč se radši nedívá na mě. (10)
c) Jak se znám, ani si toho nevšimnu. A když už, tak za tím určitě neuvidím nic, co by mě mělo rozrušovat. (0)





2. Pokud znáš bývalé přítelkyně svého idola nebo kluka, jaký k nim máš obecně vztah?
a) Je jedno, čí byly přítelkyně, na lidi si dělám obrázek podle toho, jací jsou a jak se ke mně chovají. (0)
b) Nedá mi to, abych občas nepřemýšlela nad tím, co na bývalé přítelkyni viděl, a abych se s ní občas neporovnávala, ale vše jen v mezích normy. (5)
c) Vlastně ani nevím proč, ale v přítomnosti jeho ex-přítelkyň se necítím ve své kůži, je mi to nepříjemné a mám sklon hledat na nich všechny možné chyby a srovnávat je se sebou. (0)zarlivost-big
3. Líbí se ti jeden kluk, ale dozvíš se, že je zamilovaný do jiné. Jak to vezmeš?
a) Řeknu si, že přece ještě není všem dnům konec, i v takovém případě mám jistě ještě nějakou šanci - třeba v budoucnu. (0)
b) Budu zklamaná a jeho vyvolenou začnu nenávidět. (10)
c) Nepotěší mě to, ale překousnu to. Pro jedno kvítí, slunce nesvítí! (5)




4. Se svým klukem jsi měla jít večer na diskotéku, ale nebylo ti dobře, takže šel bez tebe.Druhý den se ale dovíš, že docela dlouho tančil s jednou z tvých kamarádek. Co ty na to?
a) Budu nad tím neustále přemýšlet, ale uznám, že bych měla být vlastně ráda, že tancoval s mou kamarádkou, která by mě nezradila, než s nějakou cizí holkou, o které nevím, co má zalubem.(5)
b) Podle mě to není důvod k žárlivosti. Šlo jen o tanec, tak co? (0)
c) Budu naštvaná a budu si vyčítat, že jsem tam večer nebyla s ním. (10)





5. Tvůj drahý má hodně dobrou kamarádku, se kterou si říkají hodně věcí, a i před tebou o ní často mluví. Je to podle tebe důvod k žárlení?
a) Ne, přeju mu, že má tak skvělou kámošku, vždyť i já mám kamarády-kluky. (0)
b) Ani ne, ale určitě tu kamarádku budu chtít poznat osobně, abych si o ní udělala obrázek a mohla být klidná, že to není potvora, která chce dostat mého kluka. (5)
c) Žárlivost tam pravděpodobně bude. Jako jeho holka chci, abych byla jeho nejlepší kamarádka, to je ideální stav. Že si tak rozumí s jinou, mi asi bude podezřelé. (10)




6. Myslíš, že bys mohla chodit s klukem, který je vyhlášený svůdník?
a) Musel by být po všech ostatních stránkách dokonalý. Normálně mám vůči takovým typům kluků averzi. (5)
b) Podle mě je nejdůležitější láska. Pokud mě miluje, určitě už nebude flirtovat s jinými. (0)
c) Rozhodně ne. Asi bych se zbláznila, protože bych neustále musela myslet, jestli mě někde s nějakou nepodvádí. (10)



TVÉ SKÓRE:
0-20 bodů: IDEALISTKA
Jsi velmi důvěřivý člověk a pokud se zamiluješ, jsi skálopevně přesvědčená, že tvůj vyvolený lásku bez okolků opětuje. Proto nepokládáš za důležité svému klukovi v otázkách nevěry nedůvěřovat a už vůbec nemáš potřebu ho z něčeho podezírat. O to však je hořčí zklamání, když zjistíš, že ne vše je tak, jak sis myslela… Zkrátka a jasně - důvěřuj, ale prověřuj. A to pečlivě!
25-40 bodů: REALISTKA
Opět zlatá střední cesta - moc dobře víš, že bys nedokázala vytvořit hezký vztah s člověkem, kterému nemůžeš opravdu věřit, ale zároveň je ti jasné, že kapka žárlivosti nezaškodí a mnohdy ti otevře oči nad věcí, které bys jinak nepřikládala velký význam. Víš ale, že je nejlepší si všechno se svým miláčkem vyříkat, než se trápit a podezírat ho z něčeho, co ani nemusí být pravda.
45-60 bodů: ŽÁRLIVKA
Vlastně se nemáš za co stydět. Někdo má zkrátka v povaze zakořeněno, že všechno, o čem si myslí, že mu patří, si musí střežit. Nedej však jen na první dojem ze situace a než uděláš nějaký závěr, všechno si dobře promysli, vyříkej si to svým klukem, nech si věci uležet v hlavě. Zbrklostí
zničíš i ten nejkrásnější vztah, a to za to skutečně nestojí!

TřpYtivý

10. července 2010 v 13:28 ObráZky

TřpYtivÉ nÁPISy

10. července 2010 v 13:26 ObráZky


MySpace Love Comment: 2
Glitter Gify.com
Glitter Gify.comchýbaš mi








Bostonský teriér

10. července 2010 v 13:21 pejsci

Bostonský teriér (Boston Terrier)

Bostonský teriér je živý a aktivní, vysoce inteligentní, také však přiměřeně ostrý a ušlechtilý. Je odvážný a sebevědomý, přitom však ne tvrdohlavý. Bostonský teriér má vynikající povahu a smýšlení, což z něho dělá nesrovnatelně příjemného společníka.


ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Boston Terrier; čes.: Bostonský teriér
PŮVOD:
Bostonský teriér tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Byl vyšlechtěn ve 2. polovině minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy dovezení kříženci buldoků a bílí angličtí teriéři v roce 1865, vyšlechtěni pro psí zápasy. Připouští se i možnost křížení s bulteriéry, boxery, pitbulteriéry a jinými bojovnými psy. Zpočátku vzniklé plemeno označovali jako Americký bulteriér, dle přání chovatelů bulteriérů z jiných klubů jej však začali označovat jako Bostonského teriéra na počest města Bostonu, ve kterém se dnešní plemeno zakořenilo. Bostonský teriér je v USA oficiálně uznán FCI, AKC, UKC, CKC, KCGB, ANKC.
POPIS:
Bostonský teriér je malý, kompaktní, hladkosrstý pes, kvadratického tvaru, s krátkým nosem, a vydatného stavění těla.
Plemeno se většinou dělí do 3 tříd:
1.)lehký - do 6,8 kg;
2.)střední - 6,5 až 9 kg;
3.)těžký - 9 až 11,35 kg.
Hlava je ve správném poměru k velikosti psa, s kvadratickou, nahoře plochou mozkovnou a krátkým, širokým a hlubokým čenichem, jehož délka nesmí přesáhnout třetinu délky lebky. Tělo je dosti krátké dobře stavěné, končetiny jsou silné, vzhledně nasměrované, ocas má krátký. Oči jsou velké a kulaté, tmavé, daleko od sebe, jejich výraz prozrazuje vysoký stupeň inteligence. Srst má krátkou, hladkou, lesklou a jemnou.
Bostonský teriér má délku nohy rovnou délce jeho těla, což mu dává pozoruhodně čtvercový vzhled. Je to statný pes, nesmí však vzhledem vypadat ani vytáhle ani hrubě.
Bostonský teriér působí celkové dojmem rozhodnosti, síly a aktivity. Jeho Chůze a pohyb jsou přitom lehké a půvabné.
Zbarvení je: žíhané s bílými odznaky, které musí být rovnoměrně rozděleny. Ideální je bílý čenich, bílá lysinka na hlavě, na krku a na hrudi, na hrudních končetinách a na spodku pánevních končetin. Dovoluje se i tygří s pravidelně roztroušenými bílými znaky, ale je možné vidět i s černým a bílým. Zbarvení někdy připomíná frak s náprsenkou a tím pádem pes vypadá velice elegantně. Ocas nízko nasazený, krátký, rovný nebo zakroucený
VÁHA:
lehký - do 6,5 kg; střední - 6,5-9 kg; těžký - 9-11,5 kg
SRST:
Krátká, hladká, lesklá, jemná
CHARAKTER:
Bostonský teriér je živý a aktivní, vysoce inteligentní, také však přiměřeně ostrý a ušlechtilý. Je odvážný a sebevědomý, přitom však ne tvrdohlavý. Díky vrozené vysoké inteligenci se rychle učí a s jejich výchovou nebývají problémy. Za sebe i svého pána se vždy odhodlaně postaví. Je přátelský, věrný a poslušný, má rád hry a dobře se cítí mezi dětmi. Bostonský teriér má vynikající povahu a smýšlení, což z něho dělá nesrovnatelně příjemného společníka.
PÉČE:
Bostonský teriér má nenáročnou srst, která téměř vůbec nelíná. Je však náchylný na průvan a trpí častými záněty očí.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bostonský teriér se průměrně dožívá 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec krys a společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 11 - Malí molossian psi.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOS
ČÍSLO STANDARDU:
140/ 20. 04. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
02. 02. 1995


Border teriér

10. července 2010 v 13:18 pejsci

Border teriér (Border Terrier)

Border teriér byl vyšlechtěn na konci 18. století v hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Border Teriér
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno na konci 18. století v hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem. Na jeho formování se prý kromě starého anglického teriéra podílel i Foxhaund a Otterhound, využíval se hlavně k honu na lišky. Pojmenování plemene ustanovili roku 1880 a standart byl přiznán v roce 1920, kdy byl založen chovatelský klub. Plemeno je hlavně rozšířeno v anglicky mluvících zemích a ve Švédsku. Je to pracovní teriér, protože jeho zevnějšek a tělesné složení jsou k tomu uzpůsobeny.
POPIS:
Při tvarování plemene pěstitelé nehleděli na estetickou stránku, proto tento malinký pejsek vypadá zcela nevzhledně - jeho hlava připomíná hlavu vydry s krátkou a silnou čenichovou partií. Výška v kohoutku je 25-28 cm, váha 5-7 kg. Oči tmavé, živé. Čenich nosu je černý, někdy bývá i světlejší. Uši malé, tvaru písmene V, klopené dopředu, přiléhající k lícím, visící. Ocas kratší, u kořene silný, postupně se zužující, nesený vesele vysoko, ale není zahnutý na záda. Srst hrubá a hustá, s hustým základem. Zbarvení: rezavé, pšeničné, šedé, modré s pálením.
VÝŠKA:
V kohoutku má 25 až 28 cm.
VÁHA:
Pes váží kolem 5,9 kg.
Feny váží v rozmezí 5,1 až 6,4 kg.
SRST:
Hrubá a hustá, s hustým základem. Zbarvení: rezavé, pšeničné, šedé, modré s pálením.
CHARAKTER:
Border terier je smělý, nenápadný, ale přirozeně ostrý, velmi houževnatý a vytrvalý. Nabitý energií a odvahou, přesto však poměrně dobře ovladatelný a přizpůsobivý. Dobře se přizpůsobuje drsnému horskému klimatu, odvážně pracuje i v neschůdných terénech. Je to hbitý a vytrvalý uličník, k akci vždy rychle připravený. Doma je laskavý a přívětivý. Jeho chovatelé musí věnovat mnoho času společným aktivním procházkám.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Vysokonozí a středně velcí teriéři.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BRT
ČÍSLO STANDARDU:
10 / 1990 (Velká Británie)



Boloňský psík

10. července 2010 v 13:12 pejsci

Boloňský psík (Bolognese)

Odborné publikace uvádějí, že boloňáček je vážné až klidné povahy. Je to pejsek velmi přizpůsobivý, vhodný i pro začínající majitele. Lze s ním běhat agility, provozovat tanec se psem i canisterapii, ale klidně bude jenom domácím mazlíčkem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňáček

Země původu:
Itálie

Historie:
Toto plemeno pochází původem z Itálie, stejně jako např. maltézský psík, italský chrtík, neapolská doga apod. Není jasné, jak toto vzniklo, ale předpokládá se, že křížením maltézáčka a malého bílého pudla. Boloňští psíci byli známí již v odobí starověkého Říma. V 11. a 12. století bylo toto plemeno velice oblíbené a v renesanci patřilo mezi nejoblíbenější dary. Tyto pejsky vlastnily např. Marie Terezie, carevna Kateřina II. a madame Pompadour. Na obrazech slavných malířů jako Tizian, Goia, Carpacia atd. jsou vyobrazení pejsci, velice podobní boloňáčkům (není jisté jestli to nebyl třeba bischon frise, se kterým se v té době ještě hodně zaměňoval). V roce 1882 byl v Itálii zřízen registr, kde se zapisovali čistokrevní chovní psi. Po válce zůstal boloňský psík už jen u jediného chovatele(Maria Persichiho), který toto plemeno zachránil před vyhinutím.
Po roce 1979 se manželé Bonannovi rozhodli pokusit se o rozšíření chovu. Jelikož ovšem většina z papírových pejsků měla závažné vady, hledali pejsky bez průkazu původu, zato odpovídající standardu. A tak se jim po několika letech podařilo chov opět obnovit.
Zakladatelkou chovu tohoto plemene je u nás paní Hildegarda Kuběnová, která si v roce 1987 přivezla svou první fenku Amandu von Dato.

Popis:
Boloňský psík je na první pohled zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý chmýřovitě načechranou srstí bílé barvy. Je kvadraticky stavěný tzn. jeho výška v kohoutku se rovná jeho délce. Lebka je mírně vejčitého tvaru, spíše plochá v horní části, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je ve stejné linii jako nosní hřbet, při pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Délka čenichu se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavé barvy. Uši jsou vysoko nasazané, dlouhé a visící, v místě nasazení dosti pevné, mírně odstávající od hlavy. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.

Výška v kohoutku:
pes - 27 až 30 cm.
fena - 25 až 28 cm.
výška u psů pod 25 a nad 33 a u fen pod 22 a nad 32 je závažná vada, vyřazující z chovu

Délka trupu je stejná jako výška v kohoutku.

Váha:
Boloňský psík váží od 2,5 do 4kg.(pokud si svého miláčka nevykrmíte)

Ocas:
nesen v oblouku nad hřbetem

Srst:
Středně dlouhá(okolo 10cm), po celém těle, nikdy nepřiléhá, na tlamě kratší, připomínající "afro", přiznaná barva je čistě bíla, bez skvrn nebo jiných odstínů bílé.

Charakter:
Boloňský psík je veselý, milý, přítulný a roztomilý společník, je to hravý a lehce přizpůsobivý pejsek. Je odvážný, podnikavý, poslušný a velmi učenlivý, dokáže se naučit spoustu pěkných kousků pro pobavení. Je to takový domácí šašek a klaun. Nekouše a není agresivní. K cizím lidem je nedůvěřivý, spíše rezervovaný, avšak svou rodinu bezmezně miluje. Rád se proběhne po zahradě, ale nepohrdne ani procházkami a to klidně i dlouhými. Nikdy však sám, vždycky v doprovodu svého páníčka. Miluje společnost dětí, ale přizpůsobí se klidně i starším lidem. Pro svoji úžasnou povahu si vysloužil přezdívku "antistresový pes".

Péče:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Pokud je srst pevnější, stačí česat 1x týdně, jemnější variantu je dobré česat alespoň 1x za dva dny. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Je velmi důležité udržovat čisté oči, zabrání se tak nadměrnému slzení a tím i nežádoucímu zabarvení srsti v jejich okolí. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat a to hlavně v zimě. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.

Průměrná délka života:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 - 15 let

Využití:
Společenský pes

Zařazení podle FCI:
skupina IX. Společenská plemena a toy
sekce 1 Bišonci a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu

FCI standard:
196 / 20. 4. 1998 / GB

Datum publikace originálního platného standardu:
27. 11. 1989

Oficiální zkratka v ČR:
BP


Bišonek

10. července 2010 v 13:08 pejsci

Bišonek (Bichon á poil frisé, Bichon Frise)

Bišonek je veselý a hravý malý pejsek, se živou chůzí, s kadeřavou, dlouhou, měkkou a sněžně bílou "labutí" srstí a s vesele důstojným ocasem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bichon Frise; fr.: Bichon á poil frisé
PŮVOD:
Bišonek patří do velmi starobylé skupiny bišonků, bílých "dámských" psíků, kteří prokazatelně existovali již ve starověku. V období středověku byl Bišonek oblíbencem královských rodin v Itálii a ve Francii. Předpokládá se, že ho do Španělska na ostrov Tenerife dovezli španělští nebo finští námořníci a z ostrova se pak Bišonek již snadno dostal na kontinent. Dlouhou dobu vypadali tak, jak je ve 14. století námořníci objevili a neměnili se. V 16. století se na královském dvoře a mezi dvořany byl Bišonek velice populární. Na konci 19. století se však stal již jen zcela obyčejným pouličním psem. Teprve po první světové válce získal svůj ušlechtilý status. Bišonek byl uznán FCI, AKC, CKC, KCGB, ANKC
POPIS:
Bišonek je veselý a hravý malý pejsek, se živou chůzí, s kadeřavou, dlouhou, měkkou a sněžně bílou "labutí" srstí a s vesele důstojným ocasem. Nos je okrouhlý, černý, jemně zrnitý a lesklý.Rty jsou tenké a černé. Líce jsou jemné, ne příliš svalnaté. Oči má velmi tmavé, s tmavými očními víčky, kulatého, nikoli mandlového tvaru, živé, ne příliš velké, neukazují žádné bělmo a nesmí být příliš vystouplé. Uši jsou zavěšené a dobře porostlé dlouhou, jemně vlnitou srstí. Krk je vcelku dlouhý, nesený hrdě a vysoko, jeho délka je zhruba v třetině délky těla. Ocas je posazený poněkud níže, než u Pudla, je nesený vzhůru, není rolovaný, ale půvabně zatočený přes linii páteře.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku by neměla přesahovat 30 cm. Menší rozměr je výhodou.
SRST:
Bišonek má srst jemnou, hedvábnou a velmi kadeřavou. Jeho spirálovitá srst připomíná srst mongolských koz, není však provázkovitá, měří 7 až 10 cm. V základě je přiznáno pouze bílé zbarvení, některé kluby však do 19 měsíců věku Bišonka také krémové nebo meruňkové skvrny na bílém podkladě.
CHARAKTER:
Malý Bišonek vás potěší, je to nezaměnitelný přítel a společník pro milovníky malých plemen. Je veselý a temperamentní, vždy připravený ke hře. Rád se učí všemožným kouskům, vyniká inteligencí a přizpůsobivostí. Vyrovnaný, nebojácný, přátelský k dětem i ke zvířatům
PÉČE:
Bišonek má srst, která vyžaduje mnoho pravidelné péče. Je třeba ji každý den pročesávat, a také pravidelně, asi jednou za 3 měsíce, přistřihovat, a to do určitého modelu. Nezapomeňte mu hlídat a přistřihovat chloupky u očí a na tlapkách. Bišonek nelíná, při pravidelném kartáčování se srst na hřebenu spolehlivě zachytí.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bišonek se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 - Bišonci
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BF
ČÍSLO STANDARDU:
215/ 11. 05. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
10. 01. 197


Bígl

9. července 2010 v 20:36 pejsci

Bígl (Beagle)

Bígl (Beagle) je živý a pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes, který se nejlépe cítí na honu, doma a na návštěvách. Je přátelský, milý a nenáročný.



ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Beagle; čes.: Bígl

PŮVOD:
Bígl (Beagle) je plemenem vyšlechtěným v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů zajícovitých a starých anglických loveckých psů, Je určený k honu zajíců, lišek a různé zvěře. Po několik století byl Bígl (Beagle)chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.s toletí se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě
POPIS:
Bígl (Beagle) je statný a kompaktně stavěný lovecký pes, dávající dojem kvality, ne však hrubosti. Je to veselý lovecký pes, jehož základním úkolem je lovit především zajíce. Je smělý, s ohromnou aktivitou, životní sílou a odhodláním. Je pohotový, inteligentní a velmi temperamentní. Je také přívětivý a čilý, bez náznaku útoku či bázlivosti.
Hlavu má dosti dlouhou, silnou, ne však hrubou. Lebka je mírně klenutá a mírně široká s nepatrným vrcholem. Nos je široký, preferuje se černý, nižší pigmentace je však u světle zbarvených psů povolena, chřípí jsou dobře otevřená. Oči má tmavě hnědé nebo oříškové, dosti velké, nijak hluboko posazené ani vypouklé, jsou dobře oddělené, s mírným a přitažlivým výrazem. Uši má dlouhé, na koncích jsou zakulacené, natažené vpřed dosahují téměř k nosu, jsou nízko posazené, visící půvabně a uhlazeně u lící. Krk je dostatečně dlouhý, mírně klenutý, s malým lalokem. Tělo má rovné a vyrovnané, bedra dobře vyvážená. Ocas je statný a mírně delší, je vysoko posazený, nesený zvesela, ne však v zakřivení na záda, je dobře osrstěný, zvláště na spodní straně. Přední končetiny má rovné, lokty pevné, výška od země k loktu je asi polovina jeho výšky v kohoutku. Zadní končetiny má pevné a svalnaté. Tlapky má těsné a pevné. Pohyb a chůze jsou volné, s dlouhými kroky předních končetin a s charakteristickým vyhazováním zadních končetin.
VÝŠKA:
Bígl (Beagle) má v kohoutku 33 až 40 cm.
VÁHA:
Bígl (Beagle) váží v rozmezí 8 až 14 kg.
SRST:
Bígl (Beagle) má krátkou, hustou a vodě odolnou srst. Jsou uznána všechna zbarvení, kromě játrového. Koneček ocasu je vždy bílý.
CHARAKTER:
Bígl (Beagle) je živý a pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes, který se nejlépe cítí na honu, doma a na návštěvách. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Je přátelský, milý a nenáročný. Bígl potřebuje hodně pohybu, nesmíme však zapomínat, že pokud narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny, neboť miluje probíhání "sám pro sebe". Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolání. Má sklon k tloustnutí. Vyznačuje se výborným zdravím, malebností a inteligencí.
Bígl (Beagle) je živý, čilý a veselý, s velmi společenskou povahou. Je také ostražitý, někdy však dosti svéhlavý. Při lovu je odvážný a vytrvalý. V rodině je velmi spokojený.
PÉČE:
Bígl (Beagle) potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bígl (Beagle) se průměrně dožívá 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes určený k nahánění zajíců a králíků ve smečce.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. - Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BEA
ČÍSLO STANDARDU:
161/ 24. 07. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987



Biewer Yorkshire terrier a la Pom Pon

9. července 2010 v 20:31 pejsci


Biewer Yorkshire terrier a la Pom Pon (Biewer Yorkies)

Biewer Yorkshire terrier a la Pom Pon je vynikající veselý společenský pes.

ORIGINAL NÁZEV:
Biewer Yorkshire terrier a la Pom Pon, Bívr (CZ)
PŮVOD:
Biewer Yorkshire Terrier  pochází z Německa a jeho vznik se datuje do roku 1984. Za specifickým vzhledem (prolínajícími se bílými pruhy) Biewera vyšlechtěným Gertrudou a Wernerem Biewerovými stojí recesivní ( potlačený ) černobílý (strakatý) gen. Rodiči prvního Biewer Jorka byli "Darling of Friedheck" a "Frufru of Friedheck" - oba jedinci byli zapsáni a vystavováni pod FCI, resp. VDH. Manželé Biewerovi viděli v tomto malém psíku s bílými znaky tak výjimečný půvab, že začali selektivním chovným procesem tvořit další. Biewerovi pojmenovali své malé psíky s bílými specifickými znaky Biewer Yorkshire Terrier a la Pom Pon a stojí za vznikem dnes známých Biewer Yorkies. 
První německý Biewer YT klub byl založen 24. března roku 2003. Biewer Yorkies byli ale širokou veřejností uznání jako neoficiální rasa již daleko dříve.

Biewer vznikl původem z ustupujícího bíle skvrnitého genu vyskytujícího se u příslušníků plemene Jorkšírský teriér, ale bezohlední chovatelé zkoušeli dosáhnout vzhledu Biewers křížením Jorků a Ši-tzu. Tímto křížením vznikly ve 2 generaci kříženci s různobarevnými strakato/tečkovano/pruhovanými bílými znaky vlivem Ši-tzu, ale tento vliv křížení psi ztratili o generaci dříve, než dosáhli požadované srsti a charakteristických rysů obličejové masky, jakou známe u Biewer Yorkshire. Jestliže je vám pes prezentován jako Biewer a má zvlněnou, kadeřavou srst, nebo srst s podsadou, má obličejové rysy nebo stavbu těla jako Ši-tzu, pak je vysoce nepravděpodobné, že se jedná o PRAVÉHO Biewera. 
Biewer Yorkshire jsou rasa, uznávaná i vystavovaná v různých zemích a jsou na vrcholu popularity ve Spojených státech. ACR ( American Canine Registry ) je jedním z mála a prvním americkým registrem, který uznal Biewery jako plemeno a pomáhá propagovat tuto rasu v USA i po celém světě pod plemenným názvem "Biewer Yorkies". ACR založila Biewer Yorkie Asociaci a to dne  15 .3 . 2003 a připravila standart plemene a další náležitosti potřebné k uznání Biewerů jako rasy ACR v roce 2004.
AKC registruje tuto barevnou odchylku u Biewers jako tříbarevné Jorkšírské teriéry, ale znaky u tříbarevných Jorkšírů nenesou tak výrazný vzor jako u pokrevních Biewerů z Německa.
AKC registruje od roku 2007 tříbarevné Yorkies jako Yorkshire Terrier "particolor" , nicméně, tito jsou pouze barevnou variantou Yorkies, stejně tak, jako zlatí a čokoládoví Yorkshire teriéři.
První  a jediná asociace Biewer Yorkies je "US Biewer Yorkie klub" a vznikl za účelem podpory, vzdělání, dokumentace, registrace a propagace pruhovaných-flekatých Jorků ve Spojených státech. USA začalo s vývojem registru, který ověřuje čistokrevnost a čistotu rasy Biewer Yorkies, trikolor Yorkies a společně produkují pruhované-flekaté YT pomocí F1 a F2 křížení a tyto linie dokumentují za tím účelem, aby dosáhli plného uznání přes ACR. Jedinci F1 a F2 se oficielně nazývají Spaltbiewer, nebo-li štěpený Biewer.
Stojí za zmínku říci, že Skotský Terrier, Skye Terrier, Dandie Dinmont Terrier, Cairn Terrier a  West Highland White Terrier jsou všechno blízcí příbuzní . Všechny tyto rasy mají společný původ . Také stojí za zmínku, že strakaté/proužkaté/tečkované/páskované krevní linie lze přičíst psům z Anglie, kteří zahrnující i německou krevní linii.

POPIS:
Malý teriér s dlouhou jemnou srstí, která splývá naprosto rovně a stejnoměrně po obou stranách a rozděluje se pěšinkou od nosu až po špičku ocasu. Velmi kompaktní a elegantní psík, vzpřímeného držení těla, budí dojem důležitosti. Celkově úměrný psík, aktivní, pohotový, energický. Výška v kohoutku je 23 cm. Hmotnost do 3,2 kg (někdy i nižší). Hlava je zploštělá, s krátkým čumákem a černým čenichem nosu. Na hlavě je dlouhá srst černé nebo modré barvy s bílou, spolu s jasně zlatavým pálením. Zvláště dlouhá srst je na čumáku a okolo uší. Zřetelně jasné je rozdělení barev. Uši nejsou velké, tvarované do písmene "V", stojaté.
VÝŠKA:
V kohoutku maximálně 23 cm.
VÁHA:
od 1,8 kg do 3,2 kg.
SRST:
Srst je na hlavě a trupu bohatá, hrubé textury, rovná a dlouhá minimálně 10 cm. Podsada je hustší, jemná a světlejší barvy. Na končetinách je srst kratší. Ocas je dobře osrstěný.
CHARAKTER:
Ostražitý, živý a inteligentní toy teriér. Vyrovnané povahy.
PÉČE:
Srst vyžaduje pečlivou a důkladnou péči.
PLEMENO:
Skupina III. - Teriéři,
Sekce 4 - Toy teriéři
bez pracovních zkoušek
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
BYT
ČÍSLO STANDARDU:
11/490 / 15. 11. 1989 (SRN)


Belgický grifonek

9. července 2010 v 20:26 pejsci

Belgický grifonek (Griffon belge, Belgian Griffon)

Plemeno Belgický grifonek vzniklo v 19.století. Od bruselského grifonka se odlišuje pouze zbarvením.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Griffon Belge; angl.: Belgian Griffon; čes.: Belgický grifonek
PŮVOD:
Belgický grofonek vznikl v 19. století. Od Bruselského grifonka se odlišuje pouze zbarvením. FCI však byl přiznán jako samostatné plemeno.
Na území dnešního Bruselu byl po staletí chován malý hrubosrstý pes, zvaný "Smousje", který je předkem 3 plemen:
1.)Belgického grifonka
2.)Bruselského grifonka
3.)Brabantíka.
V 19. století přímíchání krve od Španelského King Charles španěla, a Mopse, tomuto plemenu přineslo krátkou černou srst a ustálil tento plemenný typ.
Tito malí psi byli stále ve střehu a chránili stáje koní proti hladavcům.
V roce 1883 první Belgický grifonek byl L.O.S.H. Zaregistrován. V 19. století byl spolu s ostatními plemeny velice oblíbený díky královskému zájmu jejího veličenstva belgické královny Marie -Antoinety. Mnoho jedinců bylo exportováno do zahraničí a pomohlo rozšířit popularitu tohoto plemene.

POPIS:
Belgický grifonek je malý společenský pes, dobře stavěný, inteligentní, ostražitý, vyrovnaný, pyšné a robustní postavy. Přestože má pevné kosti, je dostatečně elegantní v pohybu a zjevu. Pozornost přitahuje obzvláště svým téměř lidským výrazem. Délka těla od bodu ramen k bodu hýždí by se měla co nejvíce rovnat jeho výšce v kohoutku.
Hlava je nejcharakterističtější a nejpozoruhodnější částí jeho těla. Ve srovnání s tělem je dosti velká, má téměř lidský výraz. Grifonci mají srst rovnou, nepřiléhá, je spíše stojící a rozcuchaná. Nad očima, na lících, čele a bradě je o poznání delší. Čelo je dobře zakulacené, stop velmi zřetelný. Nos má černý, posazený do úrovně očí, nesmí přesahovat 1,5 cm. Jeho zvednutý čenich posazený hluboce mezi očima mu dává smutný a ubohý výraz. Ústa musí být pevně zavřená a neukazovat zuby ani jazyk. Oči má obzvláště dobře posazené, velké a kulaté, avšak nevypouklé, jsou temně tmavě hnědé, oční bělmo nemá být vidět. Malé, oválné a světle zbarvené oči jsou považovány za chybu. Uši jsou malé, vysoko posazené, dostatečně daleko od sebe. Nevhodné jsou uši velké a po stranách hlavy spadající. Krk má střední délku, s rameny harmonicky splývá. Délka těla se téměř rovná jeho výšce v kohoutku. Celkovým dojmem působí, jako malý a silný pes, čtvercového tvaru. Kohoutek má mírně zvýšený. Záda má rovná krátká a silná. Hruď je široká spadá až na úroveň loktů. Hruď je z profilu zlehka vypoulená. Ocas je posazený vysoko, je nesený vzhůru. Přirozeně krátký, zahnutý nebo zlomený ocas je považován za chybu. V pohybu a chůzi je silný, s paralelním pohybem končetin a dobrou energií.
VÝŠKA:
Belgický grifonek má v kohoutku v rozmezí 22 až 28 cm.
Standard FCI přesnou výšku neuvádí.
VÁHA:
Belgický grifonek váží v rozmezí 3,5 až 6 kg.
SRST:
Bruselský a Belgický grifonek mají srst vybavenou podsrstím. Srst je přirozeně hrubá, mírně zvlněná, avšak ne kadeřavá. Pro dostatečné ohodnocení musí být srst dostatečně dlouhá. Srst, která je příliš dlouhá, takže narušuje linie psa, není žádaná. Hedvábná nebo zvlněná srst je považována za vážnou chybu. Brabantík má krátkou srst. Srst je hrubá a lesklá, nanejvýše 2 cm dlouhá.
Zbarvení:
Bruselský grifonek je červený nebo načervenalý, s povolením trochy černé na hlavě.
Belgický grifonek je černý nebo hnědočerný. Hnědočerné známky musí být čisté a trvalé barvy. Známky či skvrny se soustřeďují na přední stranách noh, na hrudi, na čumáku, na bradě, uvnitř uší a pod ocasem. Černé mohou být smíchány s hnědočernou, která je povolená, ačkoliv čistá černá a černohnědá jsou preferovány.
Brabantík je stejného zbarvení, jaké je akceptováno u Grifonků. Má tmavou masku. Šedá nebo mdlá barva masky u starších psů by nemělo být penalizováno. Pro všechna 3 plemena je tolerováno několik bílých chlupů na hrudi, nejsou však přímo žádané.

CHARAKTER:
Belgický grifonek je malý pes, velmi bdělý, pyšný a ostražitý, který velice lne ke svému majiteli. Není bázlivý ani agresivní. Belgický grifonek je veselý a temperamentní, vždy připravený ke hře. Rád se učí všemožným kouskům, vyniká inteligencí a přizpůsobivostí, je vyrovnaný, nebojácný a přátelský k dětem i ke zvířatům. Belgický grifonek je svému pánovi nezaměnitelným společníkem.

PÉČE:
Belgický grifonek má srst nenáročnou na péči. Je nutné ji pouze jednou až dvakrát týdně kartáčovat, dlouhé chomáče chlupů na ocase můžeme zastřihávat,v očních koutcích je třeba chlupy také odstraňovat.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Belgický grifonek se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lov škodné zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 3 - Malí belgičtí psi
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BEG
ČÍSLO STANDARDU:
81/ 05. 05. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25. 03. 2003


Bedlington terier

9. července 2010 v 20:21 pejsci

Bedlington terier (Bedlington Terrier)Navzdory křehkému zjevu má charakter pravého teriéra: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý.


ANGLICKÝ NÁZEV:
Bedlington Terriér
PŮVOD:
Nejméně 200 let staré plemeno bylo vyšlechtěno v severní Anglii v roce 1870, křížením Vipeta s Dendi-dimont teriérem a Otterhoundem, pro lov králíků, lišek, jezevců, ale i vyder a jiné malé zvěře. Dřívější Bedlington byl známý jako Rotberteriér a byl velmi výkonným loveckým psem, kterého v severní Anglii používali jako bojovného psa. Později, díky úsilí ctitelů tohoto plemene Bedlingtonovi byli přiznány i jiné elegantní nové formy. První klub milovníků tohoto plemene byl založen v roce 1873. Je široce rozšířen v Evropě, jižní Africe, USA, Kanadě i Austrálii.
POPIS:
Zevnějškem tento pes připomíná střiženou ovci. Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a urostlý, menší, velmi elegantní. Výška v kohoutku je 38 až 43 cm, hmotnost 8,2 až 10,4 cm. Dlouhá, úzká a oblá hlava s chocholkou z vlnitých hustých bílých vlasů, bez viditelného stopu, hruškovitého tvaru. S protáhlým, jemně lemovaným čumákem.MAlé ,hluboko posazené, trojúhelníkové oči, jejichž barva závisí od zbarvení psa - u modrých jsou oči i nos černý, u hnědého a pískově hnědého psa jsou oči hnědé. Delší, bachraté, nízko nasazené zavěšené uši se střapcem na konci. Ocas nízko posazený, přiměřeně dlouhý, silný u kořene, postupně se zužující a elegantně prohnutý, ale nikdy nesahá nad výši zad. Srst je charakteristické struktury, hustá, koudelovitá, odstávající, připomínající srst ovce. Zbarvení: modré, játrově hnědé nebo pískové, s tříslovými odznaky nebo bez nich, s překládaným základem.
VÝŠKA:
V kohoutku má asi 40,5 cm.
VÁHA:
Mezi 8 až 10,5 kg.
SRST:
Hustá, koudelovitá, odstávající, připomínající srst ovce.
CHARAKTER:
Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý. Stále v něm dřímou lovecké instinkty. Pánovi velmi oddaný, přítulný a mazlivý společník a prvotřídní hlídač. Snadno se učí a na rozdíl od mnoha svých příbuzných nevyhledává konflikty s jinými psy. V bytě je to něžná, milující a nádherná bytost, oddaný a laskavý přítel, dětmi zbožňován, je velmi přítulný a šikovný s bystrými reakcemi. Lehce se cvičí. Libuje si v delších procházkách bez vodítka.
PÉČE:
Vyžaduje každodenní rozčesávání speciálním hrubým kartáčem nebo hřebenem, zhruba každé tři měsíce srst upravit stříháním, koupání není nutné, neboť to poškozuje srst.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1: Velcí a střední teriéři
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BDT
ČÍSLO STANDARDU:
9 / 24.05.1987 (Velká Británii)                  

Bedlington Terrier - Bedlington Terrier Picture
贝灵顿梗 Bedlington Terrier 43642
贝灵顿梗 Bedlington Terrier 43642

Baset Hound

9. července 2010 v 20:14 pejsci

Baset Hound (Basset Hound)

Baset Hound je vytrvalý a houževnatý lovecký pes, velmi důstojného vzhledu. Je nadán hlubokým, melodickým hlasem a v terénu je schopný neuvěřitelné výdrže. Má klidnou, laskavou a spokojenou povahu, není agresivní ani bázlivý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Basset Hound

PŮVOD:
Již od středověku se začali chovat těžší krátkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Jeho předci byli pravděpodobně Artésko-normandský baset, vyvezený z Francie do Anglie a tam křížen s Bloodhoundem, neboť jedni historikové říkají, že baset byl vyšlechtěn ve Francii v 16. století, druzí však tvrdí, že ve Velké Británii v 19. století.
POPIS:
Basset Hound je krátkonohý lovecký pes, statnější a mohutnější postavy a aristokraticky důstojného vzhledu. Je dobře vyvážený, s velkým množstvím kvalit. Určité množství uvolněné kůže je požadované.
Basset Hound má vrchol čenichu téměř paralelní s linií od stopu k týlu a není o mnoho delší, než hlava od stopu k týlu. Vedle obočí a očí se může vyskytovat určité mírné množství vrásek. Lebku má klenutou, s dobře zřetelnou týlovou kostí, v obočí je středně široká, směrem k čenich se mírně zužuje. Stop je jen mírně vyznačený. Nos je zcela černý, s výjimkou světle zbarvených psů, kteří jej mohou mít hnědý nebo játrový, je velký a dlouhý a dobře otevřeným chřípím. Rty má dobře převislé. Oči mají kosočtverečný tvar, nejsou výrazné, ani příliš hluboko posazené, jsou tmavé u světle zbarvených psů však mohou být středně hnědé, mají klidný a vážný výraz. Světlé nebo žluté oči jsou nežádoucí. Uši jsou nízko posazené, pod linií oka, jsou dlouhé, ve správné délce dosahují až za konec čenichu, ne však nijak výrazně, jsou úzké a vtočené dovnitř, velmi ohebné, jemné a sametové struktury. Krk má svalnatý, dobře klenutý a dosti dlouhý, s e zřetelným ne však přehnaným lalokem. Tělo má dlouhé, od počátku do konce hluboké. Záda má rovná a dosti široká. Hruď je při pohledu zpředu úhledně ohnutá, prsní kost je výrazná. Ocas je dobře posazený, dosti dlouhý, u základu silný, směrem ke konci se zužuje, je pokrytý mírným množstvím hrubých chlupů. Při pohybu je nesený zvednutý a v mírně šavlovitém zatočení, nikdy není zatočený, ani příliš živý. Přední končetiny má krátké a silné, s dobrou kostní strukturou, na jejich nižších částech jsou vrásky. Ramena nejsou těžká, lopatky má dobře položené. Zadní končetiny jsou svalnaté, při pohledu zezadu má zadeček téměř kulovitý tvar. Tlapky má masivní, přední mohou směřovat rovně nebo mírně ven. Pohyb je volný a chůze hladká, přední končetiny dobře směřují vpřed, zadní končetiny se vždy charakteristicky vyhazují v silném úderu.
VÝŠKA:
Basset Hound má v kohoutku 33 až 38 cm.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost neuvádí. Hmotnost se vypočítává podle výšky v kohoutku.
SRST:
Basset Hound má hladkou, krátkou a přiléhající srst, nikdy však příliš jemnou. Srst tvoří obrys těla čistý a nezpeřený. Dlouhá a jemná srst se zpeřeným efektem je vysoce nepřijatelná. Zbarvení je: Černo bílo tříslové (trojbarevné). Citronovo bílé (dvoubarevné). Jiné zbarvení je přijatelné.
CHARAKTER:
Basset Hound je vytrvalý a houževnatý lovecký pes, starodávného rodokmenu, který je používaný k nahánění zvěře ve smečce. Je nadán hlubokým, melodickým hlasem a v terénu je schopný neuvěřitelné výdrže. Má klidnou, laskavou a spokojenou povahu, není agresivní ani bázlivý.
Basset Hound je také něžný a velmi klidný, až flegmatickým dojmem působící pes se zvučným, melodickým štěkotem. Svým efektním zevnějškem si pes vynucuje neobyčejnou pozornost.
Většinou je mírný a přátelský, někdy však značně svéhlavý a jevící zřetelnou nechuť k absolutní poslušnosti. Nedívaje se na jeho vynikající vlastnosti honiče (vytrvalost, neúnavnost, naléhavost při  práci pronásledování zraněných), je toto plemeno velmi populární i jako společenské, díky svému neodolatelnému zevnějšku. Děti velmi miluje. Je velice dobře přizpůsoben pro život v rodině. Vyžaduje delší a daleké vycházky. Někdy může být i tvrdohlavý a neposlušný
PÉČE:
Basset Hound potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu zastřihávat přebytečné chlupy mezi polštářky. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Basset Hound se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený ke slídění a nahánění zajíců a králíku ve smečce.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. - Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BH
ČÍSLO STANDARDU:
163/ 05. 03. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 04. 1989

baset

Australský teriér

9. července 2010 v 20:11 pejsci

Australský teriér (Australian Terrier)

Australský teriér je malý lovecký pes milující pravidelné aktivity a dlouhé procházky.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Terrier
PŮVOD:
Původem z Austrálie z 19.století. Do roku 1889 bylo toto plemeno známo pod různými názvy. Svým původem pes zastupuje anglického teriéra, přivezeným do Austrálie kolonialisty. Počítá se, že čistokrevní australští teriéři jsou potomky Jorkšírského teriéra a Kern-teriéra. Ve Velké Británii toto plemeno uznávali pouze v roce 1936.
POPIS:
Australský teriér je užitečný, přízemní pes s obhroublým a upřímným zevnějškem a velkou tažnou silou. Hlava je dlouhá, čelo ploché s hedvábným čumákem. Čenich čumáčku je černý. Oči oválné, temné. Výška v kohoutku kolem 25,5 cm a váha 5,5 až 6,5 kg. Srst je hrubá, rovná a hustá. Hruď přiměřeně hluboká a široká. Barva nazrzle-hnědá s modravým nádechem nebo plošně pískový.
VÝŠKA:
V kohoutku má 25,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 5,5 až 6,5 kg.
SRST:
Hrubá, rovná a hustá.
CHARAKTER:V charakteru australského teriéra se projevuje soubor nepromarněné síly a energie. Na farmě se projevuje jako citlivý hlídač a neúnavný dříč. Má dobře vyvinuté smysly, což ho dělá vynikajícím lovcem ondater, nebojí se však zaútočit dokonce i na zmije.
PÉČE:
Při jeho chovu doma se přihlíží i k tomu, že tento pes miluje pravidelné aktivity a dlouhé procházky. Pravidelné rozčesávání srsti dobře stimuluje krevní oběh a přispívá k růstu srsti, která chrání teriéra před špatným počasím.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Malí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AUT
ČÍSLO STANDARDU:
8 / 14.02.1995 (Austrálie)


Australian Terrier Outdoors - Australian Terrier PictureAustralian Terrier - Australian Terrier Picture

Australský silky teriér

9. července 2010 v 20:07 pejsci

Australský silky teriér (Australian Silky Terrier)

Australský silky teriér je reprezentativní, veselý rodinný pes.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Silky Terrier
PŮVOD:
Silky-teriér je původem z 19. století z Austrálie. Vyšlechtěn byl spojením plemene Anglického teriéra, včetně Jorkšírského teriéra a Skaj-teriéra. První teriéři byli předvedeni v Austrálii v roce 1872. Odkazujeme na domněnku, že tito teriéři byli zavezeni do Austrálie a výsledkem křížením s Dandi-dinmont teriéry vznikly první současní Silky teriéři.
Od počátku se Silky-teriéři chovali jako dekorativní psi. Plemeno bylo uznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Australský silky teriér je dobře stavěný, kompaktní a přiměřeně rostlý pes. V kohoutku je vysoký 23 cm, váhy 3,5 až 4,5 kg. Hlava je silná, lebeční část mezi ušima přiměřeně široká.
Lesklý krk plynule přechází v plece. Ocas je položen vysoko. Srst je hedvábná a splývavá, potřebující však stálou péči.
Nejčastější barva je modravá.
VÝŠKA:
Asi 23 cm.
VÁHA:
V rozmezí 3,5 až 4,5 kg.
SRST:
Rovná, jemná, lesklá, na pohmat hedvábná  s délkou srsti od 13 do 15 centimetrů.
CHARAKTER:
Charakter psa je reprezentativní, je to vzorný společník, velice dobře se snáší se všemi členy rodiny a miluje děti. Pejsci jsou čilí, temperamentní, učenliví, veselí, poslušní, snadno ovladatelní, ostražití, většinou bezkonfliktní, přizpůsobiví.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Toy teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SIT
ČÍSLO STANDARDU:
236 / 27.10.1995 (Austrálie)
www.sweb.cz/silkyterrierhttp://www.greatdogsite.com/admin/uploaded_files/1191991090silky_terrier.jpg

Artésko-normandský basset

9. července 2010 v 19:39 pejsci

Artésko-normandský basset (Basset artésien normand, Artesian-Norman Basset)

Artésko-normandský baset je nadaný vynikajícím čichem a melodickým hlasem. Je vytrvalý, ne však příliš rychlý. Povahou je nesobecký a velmi laskavý.


ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Artesian-Norman Basset; fr.: Basset artésien normand; čes.: Artésko-normandský baset

PŮVOD:
Artésko-normandský baset je malý lovecký pes, užívaný především pro lov se zbaraní. Loví sám, stejně jako ve smečce. Jeho krátké končetiny mu dovolují proniknout do toho nejhustšího křoví, tam, kam se velký pes nikdy nedostane. Jeho nejoblíbenějším je lov králíka, ale loví stejně dobře také zajíce a jelena. Při lovu je sice ne tak rychlý, zato však o to více vytrvalý.

Kontrolovaný chov krátkosrstého Francouzského baseta začal někdy od roku 1870. Z basetů, kteří měli zřejmě společný původ, hrabě Le Couteulx of Canteleu upevnil užívaný typ Artésko-normandského baseta s rovnýma předníma nohama, kterému se říkalo "Artois", zatímco pan Louis Lane vyvinul nápadnější a více atraktivní typ s pokřivenýma předníma nohama, kterému se říkalo "Normand". V roce 1924 bylo jméno Artésko-narmandského baseta konečně přijato pro chov a klub pana Léona , který
ve věku 77 let převzal club jako předseda v roce 1927, chtěl posílit Normanský charakter plemene.V knize standardů loveckých psů roku 1930 byla 2 plemena, a to Artoisský baset a Artésko-normandský baset, a pro tato 2 plemena nacházíme následující zmínku: "Výbor Société de Vénerie rozhodl a zaznamenal, že Artésko-normanský baset by neměl být, ale je jedním stupněm přeměny směrem k Normanskému typu, bez jakékoliv stopy "Artoise".
POPIS:
Artésko-normandský baset je vzhledem k velikost poněkud dlouhý tělem, avšak dobře vyvážený, kompaktní, který noblesou své hlavy připomíná velkého Normanského honiče.
Výška v kohoutku je v poměru k délce jeho těla 5:8. Hloubka hrudi je v poměru k jeho výšce v kohoutku 2:3. Šířka lebky je v poměru k délce jeho hlavy 1:2. Délka čenichu je v poměru k délce jeho lebky 10:10.
Lebku má kopulovitě zformovanou, střední šířky, se zjevnou týlovou kostí. Hlava celkově musí vypadat suchá. Stop je dobře vyznačené, ne však nijak přehnaně. Nos je černý, velký, přes rty mírně vyčnívá, chřípí má dobře otevřená. Čenich je přibližně stejně dlouhý jako lebka, a je mírně orlí. Horní ret značně překrývá dolní ret, není příliš těsný ani příliš svěšený. Oči má oválně tvarované, velké, tmavé, v harmonii se srstí, s klidným a vážným výrazem. Uši má posazené co nejníže a nikdy nad linií oka, jsou na spodu nízké, dovnitř zatočené, ohebné, velmi dlouhé, délkou dosahují přinejmenším délky čenichu, preferuje se jejich ukončení na konci čenichu. Krk má dosti dlouhý, s malým lalokem. Záda jsou široká, dobře stavěná. Bedra jsou mírně podkasaná. Hruď je oválného tvaru, podelší, dobře vyvinutá. Boky má plné. Ocas je vcelku dlouhý, u základu široký, směrem ke konci se zužuje, v klidu se špička ocasu musí dotýkat země. Je nošený šavlovitě zatočen, nikdy však nespadá přes záda. Přední končetiny jsou dosti krátké, dobré kostní struktury, ve své polovině dosti zakřivené. Ramena má šikmá a svalnatá, lokty blízko u těla. Zadní končetiny má silná a svalnatá. Tlapky má oválně tvarované, trochu podlouhlé, se spíše sevřenými prsty. Kůži má jemnou a ohebnou. Srst je přiléhající, krátká a hladká, ne však příliš jemná.
VÝŠKA:
Artésko-normandský baset má v kohoutku 30 až 36 cm, s tolerancí +/- 1 cm pro výjimečné jedince.
VÁHA:
Artésko-normandský baset má hmotnost 15 až 20 kg.
SRST:
Artésko-normandský baset má přiléhající, krátkou a hladkou srst, ne však příliš jemnou. Zbarvení je trojbarevné - srnčí s černou "přikrývkou" a bílé; nebo dvojbarevné - srnčí a bílé. U trojbarevných psů by srst na hlavě měla být více pokryta srstí tříslově zbarvenou a ukazovat kruh tmavých chlupů na každé straně spánku. Černá přikrývka nebo černé záplaty by se měla skládat z černých pevných chlupů nebo černo šedivých - strakatých.
CHARAKTER:
Artésko-normandský baset je nadaný vynikajícím čichem a melodickým hlasem. Je vytrvalý, ne však příliš rychlý. Díky všem svým předpokladům pro loveckou službu dovoluje svému pánovi se z jeho lovecké práce plně těšit. Povahou je nesobecký a velmi laskavý. Velmi snadno se cvičí.
PÉČE:
Artésko-normandský baset potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Artésko-normandský baset se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes zajíců a králíků, naháněč ve smečkách i samostatně, barvář.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes zajíců a králíků, naháněč ve smečkách i samostatně, barvář a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. - Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
ANB
ČÍSLO STANDARDU:
34/ 14. 04. 1993 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
12. 12. 1991
Artésko-normandský bassetFotky: Artésko-normandský basset (foto, obrázky)

Anglický toy-teriér

9. července 2010 v 19:34 pejsci

Anglický toy-teriér (Toy Terrier)

Toy teriér je okouzlující, inteligentní, oddaný, přítulný pes a domácí mazlíček.

ANGLICKÝ NÁZEV:
English Toy Terrier, Toy Manchester Terrier, Blafl-and-Tan Toy
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v 19. století ve Velké Británii pro hon na krysy a také na králíky. Ze začátku se toto plemeno jmenovalo Manchesterský toy-teriér nebo Miniaturní černý teriér. Oficiálně bylo plemeno přiznáno Anglickým klubem chovatelů psů v roce 1962 pod názvem "Anglický toy-teriér". Toto plemeno se vyznačuje velkou vytrvalostí v jakýchkoliv podmínkách. Usadili se v Evropě, Severní Americe, Austrálii.
POPIS:
Je to elegantní, neobyčejně půvabný, harmonicky rostlý, svalnatý, miniaturní pes s temperamentem i charakterem teriéra. Výška kohoutku 25 až 30 cm a váha 2,7 až 3,6 kg. Hlava je dlouhá, úzká, klínovitá, s plochou lebkou. Oči jsou nevelké, mandlové a temné. Uši stojící, připomínající plamen svíce. Ocas je posazen nízko, ale nedosahuje kloubů, tlustý u posazení a zužující se ke konci. Srst je krátká, vydatně přiléhající. Barva je černá s nádechem, přičemž černá barva odpovídá ebenovému dřevu, a nádech je nasycen zlatě-kaštanovou barvou. Tyto se nemohou mísit nebo volně přecházet jeden v druhý, hranice mezi nimi musí být ostře zřetelná.
VÝŠKA:
V kohoutku 25 až 30 cm.
VÁHA:
V rozmezí 2,7 až 3,6 kg.
SRST:
Srst je krátká, vydatně přiléhající.
CHARAKTER:
Je to krásný, chytrý, oddaný, citlivý a přátelský pes, poslušný však pouze jednomu majiteli. Je to příjemný domácí miláček.
PÉČE:
Standardní, laskavá péče.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Toy teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
ATT
ČÍSLO STANDARDU:
13 / 7.11.1994 (Velká Británie)
Fotka se otevře v novém okněFotka se otevře v novém okněFotka se otevře v novém okněFotka se otevře v novém okně

Anglický kokršpaněl

9. července 2010 v 19:21 pejsci

Anglický kokršpaněl (English Cocker Spaniel)

Anglický kokršpaněl je velice populární pes, obdařen ostrými smysly, pracuje jak ve vodě, tak i na donášce zabité či poraněné zvěře.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Cocker Spaniel
PŮVOD:
Anglický kokršpaněl byl vyšlechtěn v 19. století ve Velké Británii, kde byl v roce 1902 standard tohoto plemene také přiznán..
POPIS:
Anglický kokršpaněl je živé, statné, sportovní postavy, kompaktního a dobře vyváženého vzhledu. Hlava je objemná, s čistě výraznou, dobře vyvinutou lebkou. Čumák je kvadratický, s dobře zřetelným přechodem od čela. Čenich nosu je velký, černý, s dobře vyvinutými nozdrami. Oči nemnoho vypuklé, kulaté, temné, hnědé nebo černé podle zabarvení, mají jasný a veselý pohled, s výrazem jemnosti a inteligence. Uši jsou dlouhé, visící, široké, posazené nízko, přiléhající k lícním kostem, pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Tělo je silné a kompaktní. Krk je mírně delší a svalnatý. Hruď je hluboká, ale ne široká. Ocas je posazený k úrovni zad poněkud níže, dříve se kupíroval na polovinu své délky.
Srst je přiléhající, lesknoucí se, hedvábná, rovná a měkká. Barva je různorodá:. Při jednobarevném zabarvení černí psi nemohou mít hnědý nebo načervenale-hnědý.VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 39 až 41 cm.
Fena má v kohoutku 38 až 39 cm.
VÁHA:
Anglický kokršpaněl váží přibližně 12,5 až 14,5 kg.
SRST:
Anglický kokršpaněl má rovnou, složením hedvábnou, na dotek hladkou a ne příliš hojnou srst, nikdy není drátovitá, vlnitá či kudrnatá. Barva je různorodá: černá, hnědá, plavá. Bílá barva je dovolena pouze na hrudi.
CHARAKTER:
Anglický kokršpaněl je laskavý, chytrý a něžný pes, s veselým a přátelským charakterem. Je přitažlivý, miluje děti, je to všeobecný miláček celé rodiny. Jeho jedinou špatnou vlastností je tvrdohlavost. Vyžaduje pravidelné procházky, pro které je obzvláště zapálený.
PÉČE:
Srst potřebuje každodenní a důkladnou péči, rozčesávání kartáčem i hřebenem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický kokršpaněl se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes specializovaný na lov sluky lesní,
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AC
ČÍSLO STANDARDU:
5/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003


Historie vzniku plemene...

Kokršpaněl - historie vzniku plemene

Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii.
Badatel španělských dějin, Beckmann, se však zmiňuje, že v pradávných španělských písemnostech o těchto psech není žádná zmínka.
Do vynálezu střelných zbraní se španělé využívali společně s loveckými ptáky - jestřábem a sokolem. Úkolem psa během lovu bylo najít v křovisku krčícího se ptáka a vystrašit ho natolik, aby pták vzlétl. Ostatní již bylo úkolem sokola s jestřábem. Pes měl zůstat na místě vedle lovce, rozhodně neměl ptáka honit. Při lovu sítí měl pes za úkol najít ptáka (kachnu, bažanta...atp.), nahnat ho směrem k lovci a lovec už jen na oba hodil síť.
Původně se všichni slídící psi nazývali "španělé".

Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene.

Jedni pracovali ve stoje, měli dlouhé vysoké nohy, široký hlídací obzor a velmi dobrý vrchní cit. Jejich specifikem byla obzvláště vysoká vnímavost okolí při rychlém běhu.

Druhé plemeno, tzv. "springeři" neboli "skákaví psi", měli vynikající, specifické slídící schopnosti. Dokázali velice rychle a přesně ukrytého ptáka najít a vystrašit ho prudkým skokem a štěkáním.

Další vývoj tohoto plemene probíhal dle těchto dvou základních směrů.
Po vynalezení střelných zbraní se úkol španělů trochu změnil. Začal se využívat jako honácký pes. Měl najít zvíře ukryté v dostřelu lovce, vystrašit ho a postarat se o to, aby ho lovec zaregistroval a zasáhl. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků z hustého porostu keřů, kde by to vysoký pes nezvládl. Hlavní využití kokršpanělů tedy bylo lezení do křoví, zde byli nenahraditelní.
Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:
1)větší a rychlejší, tj. "springeršpaněl",
2) menší "kokršpaněl", který vznikl křížením springeršpaněla s pudlem.

Španělé byli velice rozšíření jak na evropském kontinentě, tak i v Británii. Ale až Angličané, kteří měli prioritu a obrovskou zkušenost ve vývinu a šlechtění plemen psů, založili v roce 1885 první "španěl klub". Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Existuje několik verzí původu slova kokr. Nejspíše vzniklo z anglického slova "woodcock". Druhá část názvu psa prozrazuje místo jeho vzniku - Španělsko.
Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Britský "cannal club" uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902. Jeden z potomků psa Obo, který se jmenoval Obo 2, byl přivezen do USA a založil novou americkou linii psa Obo. Byl otcem nového plemene "amerického kokršpaněla". Svým potomkům předával své velké a široce rozestavěné oči, které se pak stali jedním ze základních a unikátních znaků tohoto plemene. Zpočátku neexistovalo rozdělení na anglického a amerického kokra a psi se na výstavách demonstrovali společně, jako jedno plemeno. V roce 1920 pes jménem Red Brucie dal svým potomkům amerických kokrů zcela nové, odlišitelné znaky. Jsou jimi dlouhé nohy, kratší záda a delší krk. Red Brucie sice ani jednou neměl titul vítěze, ale jeho 38 potomků tento titul velice snadno obhájilo! Plemeno současného amerického kokršpaněla se vyvíjelo během celého století. Ve čtyřicátých letech vznikly psi s bohatě vyšlechtěnou srstí, měli zároveň delší přední nohy, tudíž výše postavenou hruď, byli kompaktní postavy, měli krátkou hlavu, kupolovitou lebku a objemný hluboký čumák. Angličtí a američtí kokři jsou všude ve světě velice populární. Anglický kokršpaněl je chován jako lovecký pes, ale také jako domácí mazlíček. Amerického kokršpaněla chovají ve většině případů pouze jako domácího společníka. Je zároveň jedním z klenotů psích výstav.

Anglický kokršpaněl s PP - 1Anglický kokršpaněl s PP - 1
Moje maminkai pes se umí zasmát do foťáku