Listopad 2010

Kromfohrlander

21. listopadu 2010 v 11:23 pejsci

Kromfohrlander (Kromfohrländer dog)

Kromfohrlander je středně velký pes. Vyskytuje se ve dvou varietách, odlišených typem srsti - drsnosrsté a hladkosrsté

ČESKÝ NÁZEV:
Kromfohländer

PŮVOD:
Kromfohrlander je jedním z nejmladších německých plemen, byl mezinárodně uznán v roce 1955. Jeho jméno je odvozeno z názvu regionu "krom Fohr" (křivá brázda) nedaleko Siegenu v Severním Porýní -Vestfálsku, odkud pochází první chovatelka této rasy Ilse Schleifenbaumová. Sympatický temperament toto plemeno zdědilo po svých předcích, drsnosrstém teriérovi a velkém vendéeském grifonovi.

POPIS:
Je to přizpůsobivý, klidný a veselý společník a domácí pes, poněkud rezervovaný k cizím lidem, s mírným loveckým pudem. Agresivita a plachost jsou nežádoucí.
Má plynulý, aktivní, rovnoměrný krok, prostorný chod hrudních končetin a dobrý posun zadních končetin. Rád skáče, mimochod nepovolen.

VÝŠKA:
38 cm až 46 cm

VÁHA:
Pes 11 kg až 16 kg
Fena 9 kg až 14kg

SRST:
Hrubosrstá varieta - hustá, drsná struktura, s bradkou. V kohoutku a na hřbetu ne delší než 7 cm. Na bocích kratší, okolo 3 cm. Srst na hřbetě a na končetinách je hrubší než na bocích. Delší srst na obličeji a na tlamě. Na uších je srst odpovídající typu srsti na těle. Podsada krátká a měkká.


Hladkosrstá varieta- hustá, hladká srst, bez bradky. V kohoutku a na hřbetu ne delší než 7 cm. Na bocích kratší, okolo 3 cm. Srst těsně přiléhající k tělu. Srst je delší na uších, spodní části krku a na hrudi. Ocas dobře osrstěn. Výrazné osrstění na zadní straně hrudních končetin a stehen je žádoucí. Na obličeji a na tlamě krátká srst. Podsada krátká a měkká. 

Barva: 
Na těle je základní barva bílá se světlehnědými, pálenými až velmi tmavě hnědými znaky v podobě různě velkých skvrn nebo sedla. Pokud je podsada hnědá, mohou být konce chlupů černé. 
Na hlavě má světle hnědé, pálené až velmi tmavě hnědé znaky na lících, nad očima a na uších. Rozdělené co nejvíce symetricky bílým znakem, který dosahuje k čelu nebo k týlu bez přerušení (symetrická maska se znakem).

CHARAKTER:
Jedná se o středně velkho psa. Vyskytuje se ve dvou varietách, odlišených typem srsti - drsnosrsté a hladkosrsté, jinak je to přizpůsobivý, klidný a veselý společník a domácí pes, poněkud rezervovaný k cizím lidem, s mírným loveckým pudem. Agresivita a plachost jsou nežádoucí.

PLEMENO:
Skupina 9 - společenská plemena. Sekce 10 - Kromfohrländer. Pracovní zkouška není požadována.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
KR

ČÍSLO STANDARDU:
192 ( uznaná plemena FCI )
Jako mezinárodní plemeno byl zaregistrován v roce 12.10.1998.
Země původu je Německo.

Historie vzniku plemene...
Kromfohrländer je jedním z nejmladších německých plemen, byl mezinárodně uznán v roce 1955. Jeho jméno je odvozeno z názvu regionu "krom Fohr" (křivá brázda) nedaleko Siegenu v Severním Porýní -Vestfálsku, odkud pochází první chovatelka této rasy Ilse Schleifenbaumová. Sympatický temperament toto plemeno zdědilo po svých předcích, drsnosrstém teriérovi a velkém vendéeském grifonovi


Kromfohrlander

Kromfohrlander


Šílená pohádka

20. listopadu 2010 v 19:58 videa

ježíšek

20. listopadu 2010 v 19:56 videa

Knírač malý

20. listopadu 2010 v 19:46 pejsci

Knírač malý (Zwergschnauzer, Miniature Schnauzer)

Malý knírač vyniká dobrým zdravím a dožívá se vysokého věku.


ANGLICKÝ NÁZEV:
něm.: Zwergschnauzer; angl. Miniature Schnauzer
a). Knírač malý bílý - Zwergschnauzer Weiss,
b). Knírač malý černostříbřitý - Zwergschnauzer Schwarz-Silber,
c). Knírač malý černý - Zwergschnauzer Schwarz,
d). Knírač malý pepř a sůl - Zwergschnauzer Pfeffersalz.
PŮVOD:
Knírač malý byl vyšlechtěn v Německu selektivní cestou mittelschnauzera a křížením s affen-pinčem a jinými miniaturními pinči. Existuje názor, že to mohli být i trpasličí špicové nebo foxteriéři. Plemeno se šíří od 19.století z Německa, a v roce 1928 bylo dovezeno do Velké Británie, v současné době je malý knírač oblíben na celém světě.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Druhé jméno - trpasličí, neboli miniaturní knírač.
Nadání trpasličího knírače - loví krysy, má jemné smysly a bleskové reakce.
Knírač malý je menší kopie mittelschnauzera , rozdíl ve velikosti - 10 cm. Pes je pevné postavy, silný, svalnatý, čtvercového formátu. Hlava je protáhlá, přechod mezi čelem a čumákem e zřetelně zvýrazněn. Čumák je vydatný se silnými čelistmi. Hrudník není příliš široký, záda jsou silná, bedra svalnatá. Uši jsou visící, přilehlé na chrupavkách, namířené dopředu. Ve Velké Británii přijali ponechat je v přirozeném stavu, v USA - se kupírují. Ocas je vysoko nasazený.

VÝŠKA:
V kohoutku 30,5-35,5 cm.
VÁHA:
4,5-7 kg
SRST:
Srst je hrubá, na hlavě (obočí, vousy na bradě, knír) a nohách je delší, přepychová srst. Zbarvení: čistě černé nebo stříbřitě černý, "pepř a sůl", bílé. Péče o srst vyžaduje pozornost - jednou týdně vyčesávat kartáčem a dvakrát do roka vyžaduje trimování (vyškubávání staré srsti).
CHARAKTER:
Knírač malý je chytrý, společenský pes, hezky se chová k dětem. Ani agresivita, ani plachost mu nejsou vlastní, avšak na jakýkoliv podezřelý zvuk se bude ozývat zapáleným štěkotem.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči, kromě výše uvedeného.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní,
Sekce 1 - Pinčové a knírači bez zkoušek. 
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
KM
ČÍSLO STANDARTU:
183 (Německo)


Kavalír King Charles španěl

20. listopadu 2010 v 19:42 pejsci

Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel)

Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel) je aktivní, půvabný a dobře vyvážený pes, s jemným výrazem. Je zábavný, přítulný a laskavý, smělý a absolutně nebojácný, bez sklonu k nervozitě či agresivitě.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Cavalier King Charles Spaniel; čes.: Kavalír King Charles španěl
PŮVOD:
Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel) byl oblíbeným plemenem již na anglickém královském dvoře a mezi šlechtici. Dle dobových záznamů víme, že velikým oblíbencem byl u dvora krále Jindřicha VIII. (1509 - 1547). Několik malých španělů si pro své pobavení také držely dámy od dvora. O generaci později, za vlády královny Alžběty I. (1558 - 1603), byl tento španěl chován především již jen jako pokojový pes a společník dam, který sloužil již jen jako předmět laškování a her svých páníčků. Tehdy bylo plemeno drženo jen šlechtici, bylo znakem vysokého postavení nebo bohatství. 
POPIS:
Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel)
Lebku má mezi ušima téměř plochou, stop je jen mělce vyznačen. Nos je černý, s dobře vyvinutým chřípím. Délka čenich od základu ke stopu je okolo 3,5 cm, dobře se zužuje. Líce pod očima má dobře vyplněné. Rty má dobře vyvinuté a nesvěšené. Oči jsou velké, tmavé a kulaté, ne však příliš výrazné, jsou dobře oddělené. Uši má dlouhé, vysoko posazené, dosti pernaté. Krk je mírně delší a mírně klenutý. Záda jsou v linii a hruď umírněná. Přední končetiny má rovné, mají mírné kosti. Ramena jsou dobře položená. Tlapky má kompaktní, dobře vypolštářkované a zřetelně pernaté. Pohyb je volný a chůze vkusná, se spoustou pohonu od zadních částí končetin. Při pohledu zpředu a zezadu se přední i zadní končetiny pohybují paralelně. 

VÝŠKA:
Cavalier King Charles Spaniel má v kohoutku 31 až 33 cm. 
Standard FCI výšku v kohoutku neuvádí. 
VÁHA:
Cavalier King Charles Spaniel váží v rozmezí 5,4 až 8 kg.
SRST:
Cavalier King Charles Spaniel má srst dlouhou, hedvábnou a bez kadeří. Nepatrné zvlnění je přípustné. Srst je značně zpeřená. Nikdy by se neměla trimovat. 
Uznaná zbarvení jsou:
1.) černo tříslové ("black and tan"): je havraní černé, s tříslovým značením nad očima, na lících, uvnitř uší na končetinách a spodní straně ocasu. Tříslová značení by měla být jasná. Bílá značení jsou nežádoucí. 
2.)rubínově červené ("ruby"): celé zbarvení je v jednobarevném sytě červeném zbarvení, ideální je mahagonové. Bílá značení jsou nežádoucí. 
3.) bílo červené ("blenheim"): bohaté kaštanové značení je na perlově bílém základě dobře roztroušené. 
4.) trojbarevné ("tricolor"): černé a bílé zbarvení by mělo být rovnoměrně rozložené. Tříslová značení jsou nad očima, na lících, na vnitřní straně končetin a spodní straně ocasu. Na čele je bílá lysinka. Bílé zbarvení by mělo být čisté. 
Jiné zbarvení nebo kombinace barev je vysoce nepřijatelné. 
CHARAKTER:
Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel) je aktivní, půvabný a dobře vyvážený pes, s jemným výrazem. Je to zábavný, přítulný a laskavý pes, který je smělý a absolutně nebojácný. Je živý, přátelský a nevázaný, bez sklonu k nervozitě či agresivitě. 
Je to přítulný a nevtíraný pejsek, který se vždy snaží svému pánovi zavděčit. 
PÉČE:
Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel)
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel) se průměrně dožívá 9 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník. 
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 7 - Angličtí toy španělé. 
Bez pracovní zkoušky. 
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CKC
ČÍSLO STANDARDU:
136/ 06. 04. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987



Coca - Cola vánoce jsou tady

20. listopadu 2010 v 18:32 videa
Coca cola  tady jsoud vě nejhezčí vánoční reklami na coca colu potom už ty reklami na coca colu nestáli za nic








Pište

20. listopadu 2010 v 17:55
Ahoj jestli máte ňáký dotaz na tento blog nebo na mě napište to sem , jestli máte ňáké přání na tento blog co by tady mohlo být  tak pište sem .Všem moc děkuji co sem napíšou. Vaše dotazy si ráda přečtu.

Yetti:Výmysl nebo Živoucí legenda?

20. listopadu 2010 v 17:41 Záhady světa
ObrazekMohlo
by se zdát, že dnes v době, kdy stránky časopisů a novin zaplňují mystéria pyramid na Marsu, crop circles neboli "kruhů v obilí" či "únosů" do mimozemských plavidel je problematika tzv. "Sněžného muže" neboli, Yetiho či Bigfoota vrhnuta do zapomnění. Je pravdou, že někteří záhadologové v současné době považují problém Yetiho za záležitost druhé jakosti. Konec konců i já sám jsem zaznamenal v posledních letech jakési vakuum v této dnes již klasické oblastí záhad. Nedalo mi to a snažil jsem se zkoumat tuto situaci blíže. S spokojením jsem musel konstatovat, že mystérium Sněžného muže je stále živé a badatelský zájem o něj neutuchá. Jenom zájmových záhadologických organizací, které se specializují na tuto problematiku jsem v zahraničí napočítal několik set. Přitom je zajímavé, že těžiště se nachází v USA a Austrálii, kde je celá věc stále velmi, ale velmi živá. Pojďme tedy oprášit staré vzpomínky, znalosti a informace. Připomeňme si situace již dávno minulé, kdy jsme se "prali" o "Součka" a , kdy "Sněžný muž" neboli Yeti u mnohých byl doslova záhadou všech záhad...

STŘETY:Kdy a kde došlo k prvnímu střetnutí s mysteriózním tvorem, který je nejvíce svědky popisován jako 2 metry velký, robustní, chlupatý tvor obývající ledové pláně našich nejvyšších pohoří ? Na tuto otázku dnes asi těžko budeme schopni odpovědět. Faktem však zůstává, že již ze středověku se uchovaly bohaté obrazové i písemné památky o setkání s tímto tajemným tvorem. Nejvíce těchto tajuplných příběhů můžeme umístit do oblastí Himalájí či sibiřských horských masivů Ruské republiky. Existuje tisíce a tisíce zpráv z celého světa popisující setkání s těmito neobvyklými tvory a asi by nemělo skutečně smysl zde vytvářet jejich výčet, ale přesto pouze pro ilustraci pár zajímavostí. 
Již v devatenáctém století různé novinové titulky v hojném počtu poukazují na tyto případy. V roce 1884 jedna novinová reportáž popisuje jak byl lesními dělníky u železniční trati v blízkosti Yalea, Britská Kolumbie spatřen mladý Yeti. V roce 1924 kanadský horník Fred Beck oznámil, že v kanadských lesích provincie Ontário střílel na velkého lidoopa, který po dvě noci doslova bombardoval kamením jeho domek.
 Tento člověk zcela určitě popsal to co viděl a právě ono přirovnání k lidoopovi je u Sněžného muže zcela charakteristické. V kanadských lesích se zcela určitě ve volné přírodě lidoopové nenachází, což ví i dítko školou povinné. Tak po čem tedy ve skutečnosti Fred Beck střílel. V roce 1954 zažili nemilé překvapení silniční pracovníci na území severozápadní Kalifornie. Tato parta zcela jistě velmi otrlých chlapíků vyplašeně vyprávěla redaktorům místních novin jak s úžasem sledovali podivného chlupatého asi 2 metry vysokého tvora, který na první pohled vypadal jako gorila jak s nepokrytou lehkostí po širém okolí stanice rozhazuje tzv. "palivové bubny" o obsahu až 50 galonů. Jeden ze silničářů řekl:...."to zvíře muselo mít obrovskou sílu. Nikdy jsem nic podobného neviděl.
Obrazek

STOPY:Jedna z nejrozšířenějších indicií vázaná na výskyt Sněžného muže jsou stopy. V současné době existuje velká databáze mapující výskyt otisků spodních končetin Yetiho. Existuje také velmi rozsáhlá fotodokumentace. Tak zjistíme, že výskyt tohoto tvora je především vázán na poměrně nepřístupné především horské masivy po celém světě. Jedná se hlavně o lokalitu Himalájí, Altaje, Pamíru, ale také i horských zalesněných masivů Severní Ameriky, Kanady nebo i Austrálie. Jak vidíme, globální rozložení je zde zcela evidentní.
 Jedním z nejznámějších sběratelů těchto stop je Roger Patterson. Za 38 let své praxe shromáždil a analyzoval na 55 druhů různých stop, které mají údajně pocházet od Yetiho. Patterson říká, že není vůbec jednoduché vytvořit odpovídající falzifikát stopy těchto tvorů. Věc není zase tak jednoduchá jak by se na první pohled zdálo. Na druhou stranu však přiznává, že je oficiálně evidováno poměrně velké množství napodobenin, ale trochu zkušenější profesionál je dokáže velmi rychle odhalit. Rovněž tak i dr. John Napier ve své knize "Bigfoot" sděluje, že zkoumal množství těchto stop. Sám dále přiznává, že je pod tíhou různých velmi přesvědčivých důkazů nucen přiznat reálnost existence Yetiho. Další výzkumník dr. Grover Krantz, antropolog z Washingtonské Státní Univerzity rekonstruoval kostní strukturu nohy podle otisku stopy, který byl zajištěn v lese blízko města Bossburg v Severní Americe. Tomuto vědci se skutečně podařilo rekonstruovat anatomický profil končetiny, která daný otisk vytvořila a to podle morfologie rekonstruované končetiny složitými výpočty a simulacemi.
FILMOVÝ MATERIÁL:Filmová stopáž či přímý fotografický materiál Sněžného muže je velmi vzácný, ale o to víc je ceněn, jelikož zakládá možnost nejpřesvědčivějšího důkazního prostředku. V důsledku samozřejmě existuje poměrně velké množství různých amatérských záběrů. Bohužel tyto snímky jsou tak nekvalitní, že i při nejlepší vůli nemohou poskytnout nezvratitelný důkaz existenci Yetiho. Takže skutečně existuje několik málo filmových záběrů, které odpovídají přísným kriteriím a vytváří tak základ velmi zajímavého studijního materiálu. Můžeme tak jmenovat například amatérský snímek Daryla Owena a Scotta Herriotta, který byl pořízen v roce 1992. Tento film byl podroben poměrně přísné analýze expertů. Výsledek byl zcela jednoznačný. Jedná se o pravý materiál na kterém je zřetelný záznam pohybu blíže neurčené entity, která vykazuje znaky charakteristické pro Yetiho.
UNIKÁTNÍ FILMOVÝ ZÁZNAM:ObrazekAvšak zcela jednoznačným unikátem je pak 16mm barevný film, který byl natočen v Bluff Creek v Kalifornii. Autoři tohoto filmu jsou Roger Patterson a Trepat Gimlin. Film byl natočen v roce 1967. Patterson byl zapojen do globálního projektu "Hledání Sněžného muže" a společně s Robertem Gimlinem napsal několik zajímavých publikací na toto téma.
Oba dva vyzbrojeni 16mm ruční filmovou kamerou zn. Kodak se vydali na koních na jednu ze svých mnoha výzkumných výprav. Tentokrát si za cíl zvolili poměrně nehostinné oblasti severní Kalifornie. Především se však soustředili na lokalitu v blízkosti Bluff Creek. Tato oblast nebyla vybrána náhodou. V roce 1957 a 1958 zde bylo zaznamenáno velké množství svědectví o kontaktu lidí ( především lesních dělníků) s podivnými chlupatými tvory, které vypadaly jako napůl člověk a napůl opice. Také zde bylo zajištěno množství podivných otisků bosých chodidel zřejmě od těchto tvorů.
V odpoledních hodinách 20. řijna 1967 Patterson a Gimlin zaregistrovali pohybující se postavu ženského pohlaví vykazující jasnou charakteristiku Yetiho. Tvor se pohyboval při kraji lesa na štěrkopískovém terénu. V těchto chvílích se však Pattersonův kůň vzepjal. Naštěstí byl Patterson poměrně zkušený jezdec takže koně rychle zklidnil a do ruky uchopil kameru a začal natáčet. Zvíře se po celou dobu rychle, ale klidně pohybovalo mezi stromy. Zatímco Patterson natáčel Gimlin byl ve střehu a celou scénu pozorně sledoval. Držel v ruce pušku pro případ, že by došlo k napadení ze strany onoho neznámého tvora. Již před tím se Patterson s Gimlinem domluvili na tom, že budou střílet pouze v případě nebezpečí života. Zvíře bylo asi 7,3 stop vysoké a podle mohutnosti postavy mohlo vážit okolo 700 liber. Zanechávalo v terénu po sobě asi 14,5 palců dlouhé a 6 palců široké stopy. Po krátké úvaze, především z toho důvodu, aby se vyhnuli možné konfrontaci s tvorem, rozhodli se nesledovat toto zvíře do hloubi lesa a spokojili se s materiálem, který měli k dispozici.
Film byl studován mnoha kapacitami v oblasti zoologie, ale i filmu. Roger Patterson zemřel v lednu roku 1972 a Robert Gimlin v současné době žije v Yakimě. Oba dva vždy byli nezvratně přesvědčeni o tom, že nafilmovali pravého Yetiho. Do výzkumu filmového materiálu se postupně zapojilo mnoho laboratoří včetně Ruských odborníků. Byl prostudován každý zadokumentovaný pohyb zvířete včetně morfologie celkového zjevu tohoto tvora. Po mnoha letech výzkumu byl přijat oficiální výsledek. Film je pravý a nejedná se o falzifikát. Na snímku je registrován pohyb blíže neidentifikovatelného biologického druhu. Nejedná se o pohyb člověka v nějakém kostýmu či převleku. Rovněž tak zajištěné odlitky stop jsou s největší pravděpodobností pravé a nejedná o falsum. Některé ze zajištěných odlitků stop nafilmovaného zvířete jsou v současné době v držení Dr. Jeffreye Meldruma na Univerzitě v Idaho.
HYPOTÉZY:Problematika Sněžného muže je pochopitelně rozebírána v mnoha hypotézách a teoriích. A tak jak to bývá zvykem některé jsou velmi zajímavé a skutečně dobře propracované a jiné jsou spíše charakteru z oblasti sci-fi.
Jedna z nejrozšířenějších teorií nás informuje o tom, že primární domovskou oblastí Yetiho byla Čína kde je identifikován pod latinským označením Gigantopithicus. Pozůstatky tohoto obrovského lidoopa skutečně existují pouze v Číně. Tyto pozůstatky jsou v drtivé míře reprezentovány zuby a čelistními kostmi. Tak jak Čínské dynastie expandovaly Gigantopithicus byl postupně vytlačen a s největší pravděpodobností se poté přes Beringovu úžinu dostal až do Severní Ameriky, kde se velmi dobře adaptoval do dnešních dob. Otázkou samozřejmě zůstává zcela reálný výskyt tohoto tvora v Austrálii. Zde souvislosti těžko hledáme.
Jiná teorie hovoří o tom, že Yeti je pozůstatkem jedné z prvních ras člověka této planety, která vznikla křížením původních zemských entit s mimozemskými bytosti. Jedna z odnoží této teorie dokonce hovoří, že Sněžný muž je vůbec prvotní přirozená rasa pozemského typu člověka, který následným křížením s mimozemskými postupně nabyl charakteru tzv. "moderního člověka".
Myslím, že bychom se čas od času v myšlenkách měli vrátit k této nesmírně zajímavé problematice, která je možná tak trochu pod tlakem tzv. "moderních záhad" typů "kruhů v obilí" či "únosů" v pozadí lidské pozornosti. Sněžný muž si to zcela určitě zaslouží. A možná...kdo ví, třeba má pravdu jeden ze špičkových odborníků na tento problém. Henri Ricci kdysi řekl: "Ať chceme nebo ne, přijde doba kdy Yetiho případ vude muset lidstvo řešit. Potlačené se vyplaví na povrch. Jsem přesvědčen o tom, že Yeti je hluboce spojen s lidskou společností této planety. Je jejím nastaveným zrcadlem...."

v Jídelně

20. listopadu 2010 v 17:36 TrapáSky
Vystála jsem si dlouhou řadu na oběd. Vezmu si jídlo a jdu 
si sednout za kámoškou ke stolu. Sednu si a tu slyším jak padá někomu tác 
a naše tradyce ve škole je ta že se začne tleskat. Tak tedy slyším hlasitý 
aplaus. Vklidu si taky zatleskám a jím dál. o Chvíli  později slyším zase 
ten stejný zvuk zase si zatleskám a jdu odevzdat jídlo.Jenže ty kuchařky 
to neuklidili. Tak jdu a jako dežot na tom uklouznu a vyhodím tác do 
vzduchu a vohodím ůču za mnou a sama potom spadnu do pití. Všichni se 
začli chechtat a i ta ůča za mnou a tak se taky začnu chechtat ale i přez 
to to byl celkem velkej trapas.
Jméno + věk:: Klárajka, věk 11

Jednou v pátek

7. listopadu 2010 v 20:01 TrapáSky

Jednou v pátek jsem měla ve škole atletiku(sportovní 
kroužek).Šla jsem s kámoškama na záchod.Jenže u těch záchodů jsou i sprchy 
pro učitele.Ale není tam klíč,aby se ti učitelé mohli zamknout.MNo proto 
se tam nikdo z učitelů nesprchuje.Tak jsme na to nedávali ohled.Jsme tam 
vlezli a kdo tam neblyl.Nahy učitel ktery se pravě sprchoval!!!!Jako 
děěěěěěěs.Sklonily jsme hlavu a běžely pryč.Přitom jsme se strašně 
řechtaly.Od té doby mu říkáme naháč.A když ho náhodou někde ve škole 
potkáme,dostaneme záchvat smíchu:D
Jméno + věk:: Katulik 12

Základní poučky

6. listopadu 2010 v 18:45 BlbŮsTkY

**Základní poučky**


V tramvaji
1. Nikdy nepouštěj nikoho sednout na své místo, odpočívej tak dlouho, jak to jde až budeš starý, tak už si nesedneš!
2. Když střílíš po revizorovi, dávej pozor, abys netrefil řidiče. Musel bys na své zastávce vyskakovat za jízdy.
3. Nedávej si nohy na sedadlo, aby sis neušpinil boty. Nikdy nevíš, jaký prase tam sedělo.
V blázinci
1. Při první návštěvě se vždy slušně představ (např. "Dobrý den, já jsem žárovka").
2. Pokud se ti na takovéto představení dostane odpovědi typu "Těší mě, já jsem hromosvod!", zřejmě jsi dosud nenarazil na lékaře.
3. Neskákej z okna, které má mříže.
V zaměstnání
1. Řiď se starým českým příslovím, že co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a celý zítřek budeš mít volno.
2. Neotravuj zaměstnavatele domáháním se své výplaty. Má důležitější starosti.
3. Uvědom si, že i když tě nadřízený pošle do prdele, nesmíš opustit pracoviště. Inteligentní jedinci si mohou udělat obrázek o tom, kde že se ta prdel nachází.
Ve škole
1. Střílet po učiteli ze samopalu se pokládá za krajně nevychované.
2. Když se nacvičuje požární poplach, zapal se spolužáky alespoň jednu učebnu. Učiteli tak uděláš radost, že tě zachránil před uhořením (ovšem pouze za předpokladu, že se mu to skutečně podaří).
3. Při hodinách německého jazyka nehajluj!
V televizi
1. Když už tě jednou pozvou do televize, využij toho a zamávej mámě.
2. Nikdy neplivej do kamery, byl bys špatně vidět.
3. Jsi-li v přímém přenosu, nikdy neříkej moderátorce, že má velký kozy.
Mezi bezdomovci
1. Zpívání české hymny by vzhledem k jejímu obsahu mohlo být považováno za provokaci. Pozor na to!
2. V zimě si nepleť bezdomovce se sněhulákem. Pokud bys mu totiž chtěl dávat místo nosu mrkev, mohl by se urazit.
3. I kdyby ses jednou stal bezdomovcem, nikdy nežer zbytky chleba ze země to tam hodný lidi házej ptákům a ne tobě.
U počítače
1. Nemlať do klávesnice. Tu to nebolí. Mlať raději mladšího bratra (u staršího si to dobře rozmysli).
2. Léčení počítačových virů penicilinem zhoršuje vztahy mezi počítačem a uživatelem.
3. Příkaz format c: používej často, ale nikdy ne na svém počítači.
Na střeše
1. Pro zdravení nízko letících letadel je slušné použít znakovou řeč.
2. Pokud soutěžíš s holubem, jestli poflušeš víc lidí než on posere, nezapomeň v zápalu boje na to, že nemáš křídla.
3. Rupne-li ti v bedně a budeš chtít prozkoumat komín, nelez hlavou napřed.
V kostele
1. Uvědom si, že svěcená voda neslouží k tomu, abys s ní zapíjel svačinu.
2. Kostel se považuje za duchovní místo. Proto by se zde nemělo kouřit (ani cigarety).
3. Pokud jsi beznohý, nemusíš si při modlitbě klekat

Kamera

6. listopadu 2010 v 18:38 Story
Katrin(13) a Buffy(20) jely se svým kamarádem Kayem(15) na výlet k soše Svobody.

Buffy moc ráda fotila, ale jelikož se jí robil foťák, musela vzít kameru. Hned jak přijeli, Katrin začala Kaye škádlit a mlátit ho.


"No tak! Nechte se! pokouším se vás vyfotit!" nakázala Buffy. Oba dva si stoupli vedle sebe a usmáli se.


Buffy koukala do kamery a zmáčkla tlačítko. Obrazovka zasvítila a Buffy si zakryla oči. Kay vykřikl, že ho něco seklo do zad, ale když to Buffy a Katrin kontrolovaly, nic tam neměl. Buffy tedy vykla kameru a šli dál. Pak už si toho nevšímali.


Celý den strávili moc hezky. Katrin se honila s Kayem a jelikož Buffy byla nejstarší, dávala na svou sestru a kamaráda pozor.


Večer, když už jeli domů, Buffy byla unavená, skoro nabourala!


Když dojeli domů, Kay se rozloučil a dívky zaparkovaly auto. Hned jak přišly domů, Katrin se složila a spala jako mrtvá. Buffy ještě chvilku koukala na TV a asi ve čtvrt na jednu šla spát. Pořád jí ale trápilo to s Kayem. Co to teda bylo? Říkala si. Ale pak jí napadlo, že si jenom dělal srandu a hned usnula.


Ráno, když se Katrin probudila, vběhla do kuchyně, a jelikož rodiče byli na cestách, vytáhla pytlík s cereáliemi a nasypala si plnou misku. Nesměla to dělat v přítomnosti rodičů, protože matka byla modelka a nemohla dovolit, aby dcera byla tlustá, a otec byl modní návrhář, a zkoušel na Katrin nejmenší velikosti... Nalila si mléko a šla snídat. Hned jak zasedla ke stolu, spatřila Kameru.

"Hezky! Mrknem na tu včerejší záhadu!" řekla nahlas. Spustila ji, a našla to. Ale zjistila, že to nebylo focení, ale točení. Otevřela tedy video a pozorně se dívala.

Viděla, jak se oba se smíchem postavili vedle sebe, a usmáli se. Najednou spatřila na videu vedle Kaye nějakou ženu. Ale nebyla jako ostatní! Měla nohy asi dvacet centimetrů ad země a byla průhledná!
"Pane bože!" zakřičela Katrin. Ale video běželo dál. Najednou se žena obrátila a sekla Kaye nehty do zad. Žena se ale potom přiblížila MEGA rychlostí k foťáku a najednou to zasvítilo a už tam nebyla.
Katrin upustila foťák a vycouvala ze židle. Najednou se okolo foťáku nahromadila pára a žena se objevila tam! Měla hrozný a strašidelný obličej a hrozně křičela. Potom vzala kuchyňský nůž, a hodila ho po Katrin. Trefila se do břicha, a Katrin upadla se slzami na zem, čímž si nůž zarazila ještě dál. Poslední co viděla, bylo to, že ta žena vzala a spolkla kazetku s nahrávkou.

Když se Buffy probudila a sešla schody, uviděla sestru a hned volala policii.
Policie, po tom, co jim Katrin řekla prozkoumala foťák ale nic nenašla. Skončilo to následovně:
Kathrin vyléčili a zavřeli na psychiatrii, Buffy zavřeli za pokus o vraždu a Kay zemřel na vnitřní krvácení...

No řekněte, hůř to snad skončit nemohlo co?

MOc smutnej příběh )ale krásnej(

6. listopadu 2010 v 18:35 Story
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Rande snů

6. listopadu 2010 v 18:27 TrapáSky
Rande snů
"Tak a ještě tu novou úžasnou béžovou sukni", říkala jsem si, když už jsem skoro připravená vyrážela na svoje rande snů. Včera mě na něj pozval ten nejkrásnější a nejmilejší kluk od sluncem. Na naše smluvené místo jsem přišla asi o čtvr hodiny dřív, abych se ještě stihla uklidnit. Páni, jak já byla nervózní. "Ahoj", oslovil mě a nádherně se usmál. Po krátkém rozhovoru jsme začali řešit otázku, kam půjdem. Návrh padl na nedaleký park. V parku jsme se posadili na krásný zelený palouček a povídali si o všem možném. Za chvíli jsem ale ucítila nepříjemný zápach. Připadalo mi trapné, tak jsem navrhla, že se půjdem projít. Ve chvíli, kdy jsem vstala, mě chytil a začal mě něžně líbat. Jeho ruka sjížděla na moje zadní partie... a v tom se to stalo! Odtrh se ode mě a zvláštním způsobem se na mě podíval. Na jeho ruce se vyjímalo psí hovínko, do kterého jsem si v parku sedla!

Nevydařená přehlídka..

6. listopadu 2010 v 18:26 TrapáSky
Nevydařená přehlídka...
Jednou jsem s kámoškou byla na zahradě a hráli jsme si na modelky a já jsem měla sukni a tričko a pod sukní jsem neměla kalhotky,protože jsem je zapoměla!Moje kamarádka byla na zahradě jako porodce a čekala až přijdu a něco předvedu!A když jsem přišla viděla jsem že na nás koukají kluci z vedlejší zahrady!Řekla jsem si tedy,že si jich nebudu všímat!Přišla jsem tedy k mojí kámošce(jako k porotci!) a udělala jsewm hvězdu a pak ještě k tomu stojku a najednou slyším jak se kluci vedle hrozně smějí!Hned mi bylo jasné proč,protože jsem zapoměla ty KALHOTKY!!!!!

Jednoduše mejdan na wc...

6. listopadu 2010 v 18:25 TrapáSky
Jednoduše mejdan na wc...
Byly jsme se školou na výletě.Hrozně se mi chtělo na WC.Tak jsem šla.Pak jsem chtěla otevřít dveře,ale nešlo to.volala jsem mou nej kámošku a všechny.Ale oni už spaly.Tak mi nezbývalo nic jinýho než spát na záchodě.Bylo to hrozný.Ale Učitel a děcka ze školy,se vzbudily dřív.Šly snídat.-ale já jsme tam nebyla.Volaly na mě kde jsem.Volaly i na záchod.Ale já jsme to nešlyšela.Tak si myslely že na záchodě nejsou .Hledaly i kolem města.Nikde jsme tam nebyla.Až jsme se konečně zbuděla.Chtěla jít má nej kámoška na WC.Ale nešlo jí to otevřít.A taky že uslyšela mě.Zkoušela to,ale nešlo to.Řelka to učitelovy,ale to taky neuměl otevřít.Nakonec museli zavolat Policii.Ti pak konečně zavolali zámečníka.Tak jsem se už z toho hroznýho WC dostala.

Rádio zpovídák

6. listopadu 2010 v 17:55 TrapáSky
Rádio zpovídák
Jednou jsem byla u svojí kamarádky Kamili a poslouchali jsme rádio Nord music a mě napadlo tam zavolat!A moje kamarádka řekla tak jo,ale zavoláš ty bereš???Tak jsem dělala né ne,ale v duchu jsem si říkala jo jo a pak sem tam zavolala!Ptal se mě na různé otázk např.kam pojedu na dovolenou atd.prostě ohledně prázdnin!A pak se mě zeptal co chci zahrát!Tak jsem mu řekla:Písničku od Britnei Spears Toxic a on pak řekl,že budu v živém vysílání a jestli jsem už někdy do rádia (sem do Nord music)volala!A já řekla ne!A pak se to stalo!Najednou to v mobilu zašumělo a najednou řekl:Á máme na drátě Šárku z Litvínova a chtěla by zahrát písničku Toxic!A pak řekl:Tak Šárko pro koho to bude???A já ze se sebe pomalu a nezřetelně vykoktala:Prrrrro mmaaammkuu aaa tttaattvvu (né tátu,ale tatvu)Piiiixíííčččkaa aa ttto jeeee všeeee!!AAA Pixxxííííčeeekk je mujjjj pejjjsssseek!A pak ještě řekl:Máš kluka???A už se s s ním líbala???Nebo dala obič pusu???A můj kluk mi zrovna na můj mobil (volala jsem od kámošky)Ahoj Šárko slyším tě v rádiu tak mluv mluv!!Jen se přiznej!!!A já v tu dobu chodila s dvěmi kluky!!Danem Pekařem a Martinem Kindlem!!A psal mi Kindl!!A on (ten z rádia)tak mluv nebo se nám nepřiznáš???Jen mluv!!!Ať je na tebe tvůj kluk hrdej!!!A nebo ty kluka nemáš??A za chvíli SMS od druhého kluka Dana

Babička- šmírák

6. listopadu 2010 v 17:54 TrapáSky
Babička- šmírák

O minulých Vánocích jsme byli se ségrou u babičky. Přes ulici od babiččina domu bydlí naše kámoška Míša a její brácha Marek. Nabídli nám, že se u nich večer můžem dívat na film "Pravá blondýnka". Samozřejmě, kdo by odmítl. :-) Filmík jsme ale jaksi nemohli najít v tom množství dývídýček, a tak jsme rozhodli pro jinou zábavu... S Míšou a ségrou jsme kecali o různých holčičích věcech, Marka to za chvíli přestalo bavit a odešel do svého pokoje v přízemí a pouštěl si Taneční Ligy. Za pár minut jsem odešla za ním, ale místo něčeho jiného, ale jen tak jsme se ***schovali. Marek už na mě neměl náladu, a tak zhasl, abych jako šla pryč. Jenže v tu chvíli se za oknem ozval nějaký hluk... Podívali jsme se jen tak zběžně z okna a tam jsme viděli zacházet za roh takovou malou postavu. V tom se ozval domovní zvonek - babička přišla mě a ségru zahnat domů. Marek se tvářil nějak divně a já se s ním pak radši nebavila, protože mi bylo kvůli babičce docela trapně. Od babičky jsem pak musela vyslechnout sáhodlouhou přednášku, že jako nesmím být sama s Markem v jedné místnosti a navíc potmě... Babičku to prostě strašně pohoršovalo. Ráno mi Marek řekl, že příšte, až k nim večer půjdem, tak radši zatáhneme rolety, aby nás babička nemohla kontrolovat..

ZAvaš tkaničky

6. listopadu 2010 v 17:47 Móda

Jaký je tvůj styl

6. listopadu 2010 v 17:44 TEstY