mu Dracul (Drak), jenž svou přezdívku získal podle členství v prestižním uherském rytířském řádu draka krále a císaře Zikmunda Lucemburského. Nechal pak razit i mince se znakem řádu Draka. Rumunský tvar Dracula se později stal synonymem pro označení "syn draka". Rovněž Vlad III. se stal členem tohoto řádu, jehož příslušníci si svůj erb obtáčeli postavou draka. V rumunštině však slovo drac (dracul) znamená i ďábel, což je už ztotožňováno s životem Vlada III. Označení Tepeš (tsepesch - narážeč na kůl) získal později díky svým zvláště surovým a bestiálním praktikám v mučení a popravách. S těmi se seznámil již v dětství v Turecku, kde byl od r. 1442 vychováván jako rukojmí tureckého sultána a traduje se, že jako malý zde musel přihlížet jak Turci pohřbili zaživa jeho mladšího bratra Rada Krásného. Na druhou stranu se mu dostalo vynikajícího vzdělání. Seznámil se s filozofií, historií, islámskou bojovou taktikou i světovými myšlenkovými proudy a studoval jazyky. Samozřejmě, že sultán dbal na to, aby se jeho myšlení co nejvíce podobalo islámskému. Vladův děd Mircea i otec Vlad II. bojovali dlouhá léta proti osmanské rozpínavosti a drželi své pevnosti často sami, nebo jen s malou pomocí okolních států. Tehdejší evropská politika ještě stále nebrala tureckou hrozbu zcela vážně a místo ochrany jihovýchodních hranic se utápěla ve vlastních mocenských bojích. Vlad II. byl nakonec donucen uznat tureckou svrchovanost a jeho mladší synové byli zajati a drženi u sultána jako rukojmí. Až v sedmnácti letech (r. 1448) se za pomoci tureckých jednotek snažil Vlad III. převzít vládu po svém otci, který byl společně s nejstarším synem Mirceaem zavražděn skupinou valašských šlechticů a po dobytí města Tirgoviste na jihu Valašska se prohlásil vojvodou. Moc se mu však nepodařilo zcela pevně uchopit, byl opět vyhnán stávajícím vojvodou a bratrancem jeho otcem Vladislavem z rodu Danesti, jenž byl podporován uherským hlavním místodržícím Janem Huniadym a ještě téhož roku uprchl do Moldávie na dvůr knížete Bohdana II., kde se spřátelil s jeho synem, pozdějším knížetem Štěpánem I. Velikým (1457-1504). Poté se několik let zdržoval převážně v Sedmihradsku a Moldávii, nepřestávajíc usilovat o valašský trůn. V r. 1453 se turecká expanze rozšířila směrem západním a Sultán Mehmed II.dobyl byzantskou Konstantinopol, kterou následně učinil svým hlavním městem a přejmenoval na Istanbul. Valašské vojvodství se rovněž stalo osmanským vazalem a bylo přinuceno odvádět každoročně daně. Rozšíření osmanské moci přinutilo k vyšší politické a vojenské aktivitě i křesťanskou Evropu, především pak Uhry, a tak se r. 1456 Vlad III. vrátil za pomoci uherského krále Ladislava Pohrobka a místodržícího Jana Hunyadiho na valašský stolec jako ochránce křesťanství. Stávajícího vojvodu Vladislava II. nechal popravit a sám se chopil moci. Vystupoval na jedné straně velmi protiturecky a byl zpočátku ve svých aktivitách také úspěšný, na straně druhé se velmi brzy ochladily i vztahy s novým uherským králem Matiášem Korvínem (1458-1490) a Vlad III. obrátil svou pozornost i do Sedmihradska, tedy na uherské území. Zde se snažil omezit moc sedmihradských a valašských Němců-Sasů kvůli jejich obchodním koncesím a nechal je v počtu 500 mužů, žen i dětí narazit na dřevěné kůly.
til Vladovi III. porážku za rok na to (1462) a vyhnal ho z Valašska. Vlašský vojvoda se uchýlil pod ochranu uherského krále Matyáše Korvína, ale nejen za již dřívější násilnosti na sedmihradských Němcíchskončil v domácím vězení. Především saská vládnoucí vrstva v Sedmihradsku se snažila Vlada III. zdiskreditovat u uherského panovníka a magnátů a ve svém spise "O veliké nestvůře jménem Dracula Vajda" popsala zločiny i takové, které nikdy nespáchal tak bravurně, že byl valašský vojvoda uvězněn na 12 let. Během této doby přešel Vlad III. Tepeš od pravoslavné víry ke katolicismu. Roku 1476 se svolením uherského krále se opět navrací na Valašský trůn při uherském protitureckém tažení. Jeho vláda však už netrvala příliš dlouho a ještě téhož roku padl poblíž Bukurešti v boji proti Turkům. Dodnes však není zcela jasné, zda zemřel opravdu přímo v boji nebo byl zavražděn. Osmanský sultán si pak údajně vyžádal Tepešovu hlavu a vystavil ji v Istanbulu napíchnutou na kůl, na důkaz, že je krutý vládce Valašska mrtev. Za zmínku stojí i událost z dnešní doby, kdy byla r. 1931 otevřena jeho hrobka v klášteře na ostrově Snagov v dnešním Rumunsku a byly v ní objeveny jen staré zvířecí kosti a rumunské nádoby. Po dalších pozdějších archeologických průzkumech byl v klášteře objeven ještě jeden hrob. Zde byla nalezena rakev s lidskými kostmi, zahalenými černým, zlatě vyšívaným rubášem. U nich se nacházelo šlechtické roucho, šperky s dračím motivem a jeden pravděpodobně dámský prsten. Po přepravě ostatků do muzea v Bukurešti však záhadně zmizely. Kde se opravdu nachází pozůstatky nejslavnějšího upíra, nám tak není dodnes známo. 
pečeť Vlada III.
Jeho hrad.
