Krakonoš jak ho neznáte

27. května 2011 v 15:05 |  Záhady světa

Krakonoš neboli Rýbrcoul


Ačkoliv mu nejčastěji říkáme Krakonoš (což je jméno poměrně moderní a ve starších pramenech ho nenajdete), patří horskému démonu a geniu lociKrkonoš jméno Rýbrcoul. Taky Rybecoul a Librcoul, německy pak Rübenzahl. Tváří v tvář je pak záhodnou oslovovat ho pan Johanes, případněpan Jan z Hory, jak nás ujišťují praktičtí démonologové, protože Rýbr ... pan Johanes nerad slyší své pravé jméno. Však také kolem něj vznikla celkem dlouhá a složitá lingvistická debata.
Prý to bylo jméno původně posměšné, vycházející z německého Rübe - řepa a zahlen - počítat. Anebo podle A.J. Tůmy-Patry je původem z rubec,rozuměj dřevorubec, čili Dr. Voštěp. Případně přesmyčkou ze jména luciper. Nebo bylo na začátku jméno Roncevall? Kdo ví.

Málo se ví, že původně patřil k démonům povětří a jako horský duch se zavedl až později. Existuje i kuriózní pověst, tradující se v Bohdanči, podle níž se v tomto městě narodil Rýbrcoul jako plod lásky mezi jistou slečnou a jejím, v době aktu bohužel už zesnulým, milencem. Přízračný otec pomohl svému synu k majetku, panství nad Kunětickou horou, kde mladý pan Johanes započal démonskou kariéru.
Jako horský duch je samozřejmě považován za obra, sedávajícího na Sněžce, někdo připomíná, že je skřítkem (tady je poznat skutečně starý Krakonošův původ, neboť v dobách pohanských nebýval mezi obry, trpaslíky a skřítky žádný rozdíl ve výšce). Jisté je, že se uměl převtělovat, nejobvyklejší metamorfózou byla samozřejmě podoba lidská, pověsti vypráví o mniších, myslivcích, hornících či neidentifikovatelných starcích, nevyhýbal se ani podobě koně, žáby, havrana nebo kohouta. Všechno to samozřejmě byly převleky, jejichž pomocí Rýbrcoul obcházel hory. Aby je hlídal nebo aby si střílel z lidí, jeho smysl pro poněkud sarkastický či černý humor je znám z mnoha příběhů.
Kromě folklórních zápisků se zachovaly - a to z doby nedávné - záznamy o obětinách, které lidé z hor a podhůří Rýbrcoulovi přinášeli. Nebylo na tom nic zvláštního, protože vládce hor vládl i živly a (jak známo z populární televizní série o Ančeti, Kubovi a hajném) začasto jich užívá, aby si vynutil své. Bouře, krupobití, povodně, letní sníh, nic z toho není milé, pročež se ještě začátkem devatenáctého století obětovali Krakonošovi černé slepice a černí kohouti. Pořádaly se poutě, při nichž u pramenů Labe se kohouti pouštěli do lesa a slepice házely do vody, po tři dny tu poutníci sbírali léčivé byliny a vodu z pramenů, kterou pak po návratu omývali dobytek.
Léčivé byliny pěstoval i sám pan Jan z Hory, a to v nám dobře známé zahrádce. I když se ví, že se nalézá v Obřím dole, nikdo ji nikdy nenašel.
Rozsáhlý archív pověstí - ne všechny jsou z Čech, Krkonoše mají i druhou, dnes polskou, stranu - se nachází ve Vrchlabí. Takže jestli plánujete nějaký nedělní výlet, proč nenavštívit tamní muzeum?


Krakonoš
Soubor:Moritz von Schwind 008.jpgRybrcoul

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama